V USA je více než 80 tisíc obchodních zástupců zaměstnaných farmaceutickým průmyslem. Je to zhruba jeden na každé 4 lékaře. Jejich práce je prodávat léky. Jejich práce není informovat a vzdělávat lékaře.Není ani v poskytování lékárenských informací. Jejich jedinou prací je propagovat vlastní zboží částečně proti konkurenčním lékům. Lékaři jim však nemusí věřit, pokud nedostanou vyvážené a přesné informace. A navíc – lékaři je ani nemusí přijmout ve své ordinaci.

Léky, například proti AIDS, které by mohly být dostupné, nejsou v rozvojových zemích k dispozici proto, že jsou pro tamní nemocné příliš drahé. Farmaka, určená speciálně pro léčbu tropických nemocí, se již nevyrábějí, ačkoli pořád existují lidé, kteří je potřebují. Ti však nejsou pro trh zajímaví, protože si je nemohou zaplatit. Čím se liší neznačkový lék od léku renomované firmy? Obsahují tytéž účinné látky, stejný je i postup jejich výroby. Jsou identické, jenže značkové léky jsou patentované, proto jsou zpravidla daleko dražší. Kdo řídí systém patentování? Další a další otázky vyvstávají, zamyslíme-li se na fungování farmaceutického průmyslu. Možná pochopíme, kdo se nás snaží mít v hrsti. Původní znění, české titulky