Petr Veľký sa stal vládcem Ruska v roce 1682 a vyvedl jej ze středověku. Základem modernizace země sa stala jeho 18-ti měsíční cesta po Evropě, z které kromě poznatků přivezl do Ruska také evropské odborníky. Po návratu zavedl do života řadu změn a oslabil postavení aristokracie, které vnutil západní účesy a styl oblékání. Medzi jeho najvětší zásluhy patří vybudování Petrohradu.

Přestože na Západě měl pověst barbarského bojovníka, byl Sulejman I. moudrým mužem s hlubokými znalostmi Koránu a teologie. K dobytým územím a národům se choval mírněji než mnozí jiní, toleroval určitý stupeň autonomie a náboženské svobody. Konstantinopol změnil na Istanbul a udělal z něj nejen centrum své říše, ale i najvětší město tehdejší Evropy. Sulejman rozšířil hranice svého impéria víc , než kterýkoliv jiný sultán. Jeho cílem nebylo dobýt Evropu, ale zabránit křižákům ve vstupu na jeho území.

Napoleona Bonaparte hnala vpřed neuhasitelná touha po moci. V roku 1799 usoudil, že zápal pre francouzskou revoluci vyhořel a dozrál čas na nástup populárního vojáka s geniálními schopnostmi na scénu. Na rozdíl od monarchů ve Vídni, Petrohradu a Londýně, Napoleón, syn provinčního právníka, nikdy nemohl opřít svojí moc o svůj původ. Mohl se však spolehnouť na úplnou oddanost armády. Svými brilantními vojenskými strategickými tahy získal kontrolu nad většinou Evropy. Až spojenectví podrobených národů Evropy nakonec vedlo k jeho porážce.

Alexandr Veľký převzal moc ve věku pouhých 22 let, rychle dobyl Řecko, Persii i Egypt. Přestože svojí říši budoval jen několik let, zasloužil se o rozšíření řeckého vlivu, který navždy změnil dějiny světa.