Tohle je příběh o světě zahlceném věcmi...
příběh o krizi systému...
ničíme planetu...
ničíme i sami sebe...
a ani se u toho moc nebavíme...
Pokud ale porozumíme tomu, jak se věcí mají, najdeme jednoduše mnoho způsobů jak tyhle problémy vyřešit.

PŘÍBĚH BALENÉ VODY

Když se snažíme používat méně věcí, často narazíme na problém, že máme pocit, že některé z nich opravdu potřebujeme.

Představte si, že žijete ve městě jako je například Cleveland, a rádi byste si dali sklenici vody...
Risknete to a natočíte si ji z kohoutku? Anebo si zajdete koupit balenou vodu, která pochází přímo z panenských pralesů na Fidži?
Jasně, že si vyberete exkluzivní vodu z Fidži!

A na tom založili obchodníci kampaň na balenou vodu, která se ukázala, jako jedná z nejpitomějších v celé lidské historii. Clevelandu se totiž vůbec nelíbilo, jaké pověsti se mu díky vodě z Fidži dostalo. Udělali pár testů a hádejte, jak dopadly výsledky!
Testy prokázaly, že tahle voda z Fidži je méně kvalitní a chutná hůř než clevelandská kohoutková voda a především stojí 2000krát tolik. A tohle se opakovalo vždycky, když v testech proti sobě stála balená a kohoutková voda.
Je tahle voda čistší?
Někdy ano, a někdy také ne: ale vždycky podléhá balená voda méně normám a kontrolám než voda z kohoutku.
Chutná lépe? V testech po celé zemi dávají lidé přednost chuti vody z kohoutku.

Výrobci balené vody tvrdí, že plní přání zákazníků – ale kdo by si přál méně obnovitelný, méně chutný a především o dost dražší produkt – zvlášť když to samé máte skoro zadarmo ve vlastní kuchyni.
Balená voda stojí 2000krát víc než voda z kohoutku. Dokážete si představit, že byste za něco dobrovolně zaplatili 2000krát víc? Třeba 10 000 dolarů za sendvič?
Přesto Američané nakoupí více než půl miliardy lahví každý týden. Tolik lahví postavených za sebou by 5krát obtočilo zeměkouli.
Jak je to možné? Musíme pochopit, jak funguje naše tržní ekonomika – jedním z jejích hlavních hybných sil je uměle vytvořená poptávka.
Pokud chtějí firmy prosperovat, musejí prodávat víc a víc zboží.
V sedmdesátých letech se výrobci nápojů začali bát, protože prodej jejich výrobků začal stagnovat. Prodá se jen tolik limonády, kolik mohou lidé vypít.
Kromě toho by si lidé mohli zanedlouho uvědomit, že sycené limonády nejsou nic zdravého a mohli by se vrátit zpět k vodě z kohoutku.
No a tak se tyhle společnosti rozhodly prodávat jeden potrhlý designerský výrobek, kterému se většina lidí smála jako módnímu výstřelku pro zbohatlíky.
“Voda je přeci zadarmo,” říkali lidé, “co nám budete prodávat příště – vzduch?”
Jak tedy zařídit, aby si lidé kupovali něco, co považují za nesmysl?
Je to prosté: Uměle vytvoříte poptávku. A jak to uděláte?

Představte si, že vedete firmu, která vyrábí balenou vodu. Protože lidé nechtějí utrácet své těžce vydělané peníze za nepotřebnou věc, musíte je vyděsit a přesvědčit, že by mohlo být nebezpečné tento produkt nepoužívat.
A přesně tohle udělal nápojový průmysl. Jako první bylo třeba veřejnost znepokojit ohledně kvality kohoutkové vody a to pomocí podobných kampaní jakou bylo srovnávání clevelandské vody a té z Fidži.
„Až skončíme“ prohlásit jeden z výrobců, „kohoutková voda se bude používat pouze na sprchování a mytí nádobí.“
Další krok – skryjete reálná fakta vašeho produktu za pouhé výplody fantazie...
Všimli jste si, jak nás balená voda láká na obrázky horských potůčků a nedotčené přírody?
Hádejte, odkud pochází třetina vody prodávané v USA? Z kohoutku!
Aquafina od Pepsi a Dasani od Coly – obě značky jsou jen přefiltrovaná kahoutková voda!
A tahle “nedotčená příroda” může zajít ještě dál...
Nestlé nedávno na celostránkovém inzerátu tvrdilo, že „balená voda je ten ekologicky nejšetrnější zákaznický produkt na světě.“ Cože?!
Znečišťují životní prostředí během všech stádií cyklu tohoto výrobku. Jak přesně je to tedy ekologicky šetrné?
Problém začíná u extrakce a zpracování ropy na výrobu plastových lahví. Za jeden rok spotřebovaná ropa na výrobu lahví v USA by naplnila nádrž milionu aut. Spousta energie je vynaložená na výrobu lahve, a ještě víc na její přepravu a pak ji vypijeme za 2 minuty?
A pak přichází velký problém na konci cyklu životního lahve – likvidace.
Co se stane se všemi těmito lahvemi, když je vypijeme?
Osmdesát procent z nich skončí v zavážce odpadu, kde zůstanou několik tisíc let, nebo ve spalovně, kde se při jejich likvidaci produkuje toxický odpad. Zbytek se sesbírá tříděním.
Zajímalo mě, kam putují plastové lahve, potom co je dám do tříděných kontejnerů.
Zjistila jsem, že jsou posílány do Indie. Vypravila jsem se tam. Nikdy nezapomenu na to, jak jsem vyjížděla na kopec u Madrasu a uviděla jsem horu z plastových lahví z Kalifornie. Pravá recyklace by z těchto lahví udělalo zase lahve. To se tady ale nedělo. Místo toho se plastové lahve uskladňují, aby prošly takzvaným downcyclingem, což znamená, že jsou zpracovány do produktu nižší kvality, o které se bude třeba postarat až o něco později. A ty části, které nemohli projít downcyclingem tam ležely jen tak pohozené. Plastové lahve jsou prostě posílány do Indie, aby se povalovaly na dvorku někoho jiného.

Pokud chtějí výrobci nápojů používat ve svých kampaních hory a kopce, měly by spíš prezentovat tyhle z plastového odpadu.
Děsí nás, lákají nás a také nás matou – všechny tyhle strategie jsou součástí uměle vytvořené poptávky.

Když už existuje tahle uměle vytvořená poptávka, s kterou vznikl několika miliardový trh, výrobci se musí zbavit své konkurence. V tomto případě konkuruje právě naše základní právo na čistou pitnou vodu.
Viceprezident Pepsi veřejně prohlásil: “Největší nepřítel je voda z kohoutku!” Chtějí abychom si mysleli, že je špinavá a proto zvolili balenou vodu jako jedinou alternativu.

V mnoha městech je voda znečištěná odpadem z továren vyrábějících plastové lahve! A proto mohou výrobci nabízet tohle finančně náročné řešení situace a donutit nás balenou vodu nakupovat.

Je čas se vrátit k vodě z kohoutku.
Prvním krokem je dát si předsevzetí nekupovat a nepít balenou vodu – tedy v případě, že není ve Vašem okolí voda nebezpečně znečistěná.
A chce to také krapet zarputilosti používat vždy vratné lahve, ale myslím, že to zvládnete.
Pak udělejte další krok – připojte se k té iniciativě, která chce docílit skutečného řešení problému. Například příspěvek na pitnou kohoutkovou vodu od všech obyvatel. V USA by bylo třeba pro udržení kvality kohoutkové vody přibližně 24 miliard dolarů, ale lidé nepřispívají, protože věří, že pitná voda je pouze ta balená.
Miliarda lidí na světě nemá přístup k čisté vodě. A přesto města utrácejí miliony dolarů za likvidaci plastových lahví, které vyhazujeme. Nebylo by lepší investovat peníze na vylepšení vodovodních systému a předejít tedy znečištění?

Je mnoho dalších věcí, které mohou tenhle problém vyřešit. Pokuste se třeba udělat něco pro obnovení “pitných fontánek” ve Vašem městě! Podpořte zákaz prodeje balené vody ve školách, na úřadech a třeba i v celém městě.
Tohle je jedinečná příležitost pro miliony lidí, aby se probudili a začali chránit své peněženky, své zdraví a naši planetu. Dobrá zpráva je, že někteří už začali.
Prodej balené vody rapidně klesá a začínají být v oblibě vratné lahve.
Hurá! Restaurace nabízejí hostům vodu z kohoutku a lidé tak mají šanci ušetřit stovky a tisíce dolarů, které by utratili za balenou vodu.
Pití balené vody bude za pár let stejně “cool” jako třeba kouření během těhotenství. Teď už tomu rozumíme.
A nápojový průmysl se má čeho bát, protože spadla klec. Už si nekupujeme produkty podle uměle vytvořené poptávky. Máme naše vlastní požadavky a chceme čistou a bezpečnou pitnou vodu pro všechny.