Dnes budu hovořit o energii a o klimatu. A možná to bude trochu překvapivé, protože můj plný úvazek v nadaci je převážně o vakcínách a semenech, o věcech, které musíme vymyslet a vyrobit, abychom pomohli těm nejchudším dvěma miliardám žít lépe. Ale energie a klima jsou pro tyto lidi nesmírně důležité, vlastně důležitější, než pro nás ostatní na této planetě. Klimatické podmínky se zhoršují, tzn. že za pár let nebudou jejich plodiny růst. Buď bude příliš mnoho deště, nebo příliš málo, což změní věci způsobem, který jejich křehký ekosystém nebude schopen přijmout. A to povede k hladovění. Povede to k nejistotě a k nepokojům. Takže změny klimatu pro ně budou velmi tvrdé.

Také ceny energií jsou pro ně důležité. Kdybyste měli vybrat jedinou věc a snížit její cenu tak, abyste snížili chudobu, na výrazně prvním místě bude energie. Cena energie se s postupem času snižuje. Pokročilá civilizace je založená na pokroku v získávání energie. Uhelná revoluce spustila industriální revoluci, dokonce i na začátku 19. století jsme viděli velice rychlý pád cen elektřiny, a to je důvod proč máme lednice, klimatizace, a umíme vyrobit tolik moderních materiálů a dělat mnoho dalších věcí. Takže situace s elektřinou je pro bohatou část světa velmi dobrá. Ale tak jak se cena snižuje – a pojďme ji zlevnit dále o polovinu – potřebujeme zavést nová omezení, a tato omezení mají co do činění s CO2.

CO2 ohřívá planetu a rovnice na výpočet dopadů CO2 je naprosto přímočará. Sečtěme množství CO2, které vypouštíme, to vede k nárůstu teploty, a nárůst teploty vede k dalším velice negativním efektům. Například ke změnám počasí, a možná hůře, k nepřímým důsledkům, kterým se přírodní ekosystémy neumí tak rychle přizpůsobit, a proto jednoduše kolabují.

Dnes máme docela přesný způsob jak vyčíslit z určitého nárůstu CO2 výslednou teplotu, a následnou pozitivní zpětnou vazbu. Je tu trochu nejistoty, ale ne příliš mnoho. Nejistota však zcela jistě panuje okolo závažnosti těchto efektů. Víme jen to, že budou extrémně špatné. Ptal jsem se na to nejlepších vědců několikrát: "musíme skutečně snížit až téměř na nulu? Nestačí nám třeba jen na polovinu nebo čtvrtinu?" A odpověď na to byla, že dokud se nedostaneme téměř na nulu, teplota zemského povrchu bude dále stoupat. A to je zatraceně velká výzva. Je to úplně jiné než zkoušet podjet s 6metrovým kamionem 5metrový most, kde se prostě můžete pokusit nějak se tam vtlačit. Tohle je něco, kde se musíte dostat na nulu.

Každý rok vypouštíme velké množství CO2, celkem přes 26 miliard tun. Na každého američana je to zhruba 20 tun. Na obyvatele chudých zemí je to méně než jedna tuna. V průměru zhruba 5 tun na každého obyvatele planety. A my to nějak musíme změnit, abychom se dostali na nulu. Ono to soustavně stoupá, některé ekonomické změny to sice trochu zbrzdily, ale i tak se musíme dostat od rapidního nárůstu k poklesu, a pak až k propadu na nulu.

Rovnice má čtyři faktory, je to lineární rovnice. Na levé straně je CO2, které se snažíte snížit na nulu. CO2 je ovlivňováno počtem lidí na této planetě, pak službami, které tyto lidi potřebují, dále průměrným množstvím energie na tyto služby, a nakonec CO2 vypouštěným při získávání této energie. Tak se na jednotlivé části pojďme podívat a zkusit se zamyslet nad tím, jak se dobrat nuly. Pravděpodobné řešení bude takové, ve kterém jeden z členů bude témě nulový. Tím jsme zpátky zhruba u algebry šesté třídy. Tak se podívejme

nejdříve na populaci. Dnes jsou na světě 6,8 miliardy lidí, což se zvedne na zhruba 9 miliard. Když se nám bude dařit vyvíjet nové vakcíny, zlepšovat lékařskou nebo reprodukční péči, mohli bychom to číslo šnížit tak o 10 až 15 procent, ale i tak to je 1,3násobný nárůst.

Druhý faktor jsou služby, které používáme. Toto zahrnuje vše: jídlo které jíme, oblečení, TV, topení. Jsou to dobré věci, a boj proti chudobě znamená, že tyto služby poskytneme téměř každému na této planetě. A bude skvělé, když toto číslo poroste. V bohatých částech, to zahrnuje asi miliardu lidí, bychom se mohli uskromnit a užívat méně, ale každým rokem, toto číslo v průměru naroste tak, že v celkovém pohledu množství služeb na jednotlivce téměř zdvojnásobíme. Tady je příklad velmi základní služby: Vy máte doma světlo na to, abyste mohli číst své domácí úkoly, ale tyto děti ho nemají, takže chodí ven na ulici pod lampu a píšou úkoly tam.

Nyní k efektivitě, nebo-li k E – energii na každou službu. Tady konečně přichází nějaké dobré zprávy, protože máme poprvé něco, co nestoupá. Díky nejrůznějším vynálezům, novým způsobům výroby světla, jiným druhům automobilů, moderním metodám stavění domů, je spousta služeb, u kterých se potřebná energie výrazně snížila. U některých dokonce až o 90 procent. Jsou tu další služby, například výroba hnojiv, letectví, kde je mnohem méně prostoru pro optimalizaci. Takže, když budeme hodně optimističtí, zvýšíme celkovou redukci z trojnásobku na zhruba šestinásobek. Takže nám nyní první tři části rovnice dají místo 26 miliard tun zhruba 13 miliard. Ale to stále ještě není nula.

Podívejme se tedy na čtvrtý faktor, který pro nás je klíčový – a to je množství vypuštěného CO2 na jednotku energie. Otázka zní: "Můžeme ho snížit na nulu?" Pokud budeme spalovat uhlí, tak ne. Ani při spalování zemního plynu ne. Téměř každý současný způsob výroby elektřiny, s vyjímkou rozšiřujících se obnovitelných a jaderných zdrojů, produkuje CO2. Budeme muset v globálním měřítku vytvořit úplně nový systém. A potřebujeme energetické zázraky.

Ale pozor, pokud říkám zázrak, nemyslím tím něco nemožného. Mikroprocesor je zázrak, osobní počítač je také zázrak. Internet a jeho služby jsou zázrak. Takže lidé již vytvořili mnoho zázraků. Obvykle nemáme žádnou lhůtu, takže se nesnažíme o zázrak do určitého termínu. Obvykle se prostě některé stanou a některé ne. Ale tohle je případ, kde musíme skutečně zabrat vší silou a získat zázrak v zatraceně krátkém čase.

Já jsem se zamýšlel nad tím, jak bych to pojal. Je tu nějaká přirozená ukázka, nějaká demonstrace, která by zaujala zde dnes přítomné publikum? A vzpomněl jsem si, jak jsem rok zpátky přinesl komáry, a publikum si to velice užívalo. (smích) Skutečně je zaujala představa, že, víte, jsou lidé kteří s komáry žijí. Takže u energie, jediné s čím jsem byl schopen přijít, je toto: Rozhodl jsem se, že vypustím světlušky jako svůj příspěvek životnímu prostředí tento rok. Takže prosím – tady máme živé světlušky. Bylo mi řečeno, že nekoušou, a dost možná asi ani nevyletí. (smích)

Jak vidíte, je tu spousta vychytralých řešení jako toto, ale ve skutečnosti moc nepomůžou. Potřebujeme řešení, buď jedno nebo vícero, obrovských rozměrů, a neuvěřitelné spolehlivosti, a navzdory směrům, na které se momentálně lidstvo soustředí, vidím skutečně tak pět, které můžou přinést velkou změnu. Vynechám příbojové, geotermální, fúzní zdroje a biopaliva. Ty mohou přispět, a pokud ve výsledku budou lepší než čekám, tím lépe. Ale chtěl bych zdůraznit, že musíme pracovat na všech jednotlivých řešeních, a nemůžeme s ními skoncovat jen proto, že nevypadají slibně, nebo že jsou spojeny s velikými překážkami.

Pojďme se nejprve podívat na spalování fosilních paliv, ať už uhlí nebo zemního plynu. To, co zde musíme udělat, se zdá velmi snadné, ale není. Musíme vzít veškerý CO2 vznikající spalováním uhlí nebo plynu, stlačit ho, zkapalnět, někam ho uložit, a doufat, že tam zůstane. Máme pár pilotních projektů, které to dokáží s 60-80% úspěšností, ale dostat se na 100% bude velmi obtížné a shodnout se na tom, kam ty spousty CO2 uložit, bude neméně těžké. Nejtěžší na celé věci bude ale vyřešit co s ním do budoucna. Kdo bude ručit za bezpečnost? Kdo zajistí něco, co je miliardu nebo vícekrát větší než jakýkoli jiný odpad, na který si vzpomenete, např. nukleární? A právě v tom velkém objemu je zde háček.

Další zdroj je jádro. To má též tři velké problémy. Náklady, především ve vysoce regulovaných zemích, jsou velké. Otázka bezpečnosti a jistoty, že nedojde k nějaké chybě přesto, nebo možná právě proto, že je obsluhují lidé, nebo že palivo nebude použito na zbraně. Pak také, co budete dělat s odpadem? Není ho mnoho, a přesto je kolem něj spousta obav. Lidé potřebují získat pocit bezpečí. To jsou tři velké problémy, které jsou ale řešitelné, a proto bychom měli v jejich řešení pokračovat.

Poslední tři ze jmenovaných pěti zdrojů jsem sloučil. Jsou to zdroje lidmi často označované jako obnovitelné. A u nich – i přesto, že nepoužívají fosilní paliva – je také pár nevýhod. První je, že hustota energie získaná těmito technologiemi je dramaticky nižší než u elektráren. Takže musíte budovat energetické farmy, a to znamená obrovské plochy, tisícekrát větší, než jaké si dovedete představit u normálních elektráren. Jsou to také zdroje nestálé. Slunce nesvítí celý den, a nesvítí ani každý den, a stejně tak vítr nefouká neustále. Pokud jste tedy závislí na těchto zdrojích, musíte přemýšlet, kde získat energii v obdobích, kdy tyto nejsou dostupné. S tím jsou spojeny další výdaje, jako jsou náklady na přenos. Řekněme například, že zdroj energie je mimo vaší zemi, a že nepotřebujete jen technologii, ale také se musíte potýkat s riziky energie plynoucí odněkud jinud.

A neopomenutelně také problém ukládání. A abych názorně osvětlil jeho velikost, prošel jsem si všechny typy baterií, které se vyrábějí pro automobily, počítače, telefony, kapesní svítilny, zkrátka pro všechno, porovnal to s množstvím energie, které spotřebujeme po světe. Zjistil jsem, že všechny vyrobené baterie dohromady umožňují uložit méně než 10 minut spotřebovávané energie. Takže i tady vlastně potřebujeme velký průlom, něco, co bude nejméně stonásobně lepší, než postupy, které máme dnes. Není to nemožné, ale také to není snadné. Problémy nestálých zdrojů se projeví už když se jimi snažíte pokrýt nějakých 20 až 30 procent svých potřeb. Ale pokud jimi chcete zajistit 100%, musíte mít už opravdu zázračnou baterii.

Jak se tedy z odsud posuneme dopředu; jaký je správný postup? Je to projekt Manhattan? Co je ta věc, která nás dostane k cíli? Především potřebujeme, aby na tom pracovaly stovky společností. A v každé z těchto pěti možných cest pak nejméně 100 lidí. Spoustu z nich budou od pohledu blázni, ale to je dobře. Podle mého, tady v této TED skupině, máme spoustu lidí, kteří o to usilují. Bill Gross má několik společností, jedna z nich se jmenuje eSolar, a ta vlastní výborné solárně-termické technologie. Vinod Khosla investuje do desítek společností, které mají výborné výstupy a zajímavé možnosti vývoje. I já se je snažím podpořit. Spolu s Nathanem Myhrvoldem podporujeme společnost, která se, možná překvapivě, věnuje jaderným technologiím. Je tu pár inovací na poli jádra: modulární či vodní reaktory, ale vývoj se v tomto odvětví před drahnou dobou zastavil, takže vlastně není až tak překvapivé, že je k nalezení pár velmi zajímavých myšlenek.

Například myšlenka firmy Terrapower je spalovat místo uranu 235, který představuje pouze jedno procento v přírodě se vyskytujícího uranu, uran 238, kterého je těch zbylých 99 procent. Je to velice bláznivý nápad. Vlastně o něm lidé hovoří už velice dlouho, ale nikdy neuměli dostatečně dobře simulovat, zda by mohl fungovat. Nyní máme však věk moderních superpočítačů, můžeme vše simulovat a pozorujeme, že ano, že se správnými materiály to vypadá, že by to mohlo jít.

Díky tomu, že spalujeme těch zbylých 99 procent, zásadně tím vylepšujeme cenový faktor. Ve skutečnosti pálíme odpad. Opravdu bychom totiž mohli jako palivo použít všechen současný odpad dnešních reaktorů. Namísto starostí s ukládáním ho prostě spálíme. To je dobrá věc. Reaktor spaluje uran průběžně. Funguje tak trochu jako svíčka. Tady vidíte záznam průběhu něčeho, čemu se také říká reaktor s postupnou vlnou. Z pohledu paliva nám tato technologie skutečně pomůže. Mám tu obrázek jednoho místa v Kentucky. Toto je odpad, těch 99 procent, ze kterého už odebrali to, co uměli spálit, takže se to teď nazývá vyhořelý uran. Toto by dokázalo napájet USA další stovky let. A dalším jednoduchým a levným filtrováním mořské vody bychom měli dostatek paliva na celý zbytek života planety.

Takže, jak vidíte, leží před námi spousta práce. Toto je však jen jeden z mnoha stovek nápadů, které potřebujeme dále rozvíjet. Pojďme se zamyslet nad tím, jak budeme měřit svůj úspěch. Jak by mělo vypadat naše vysvědčení? Vycházejme z toho, kam se potřebujeme dostat, a potom se podívejme na střednědobý cíl. O roce 2050 jste slyšeli mluvit mnoho lidí jako o mezníku 80% redukce. Je nesmírně důležité, abychom se tam dostali. 20 procent CO2 bude produkováno službami v chudých zemích, například zemědelstvím – doufejme, že budeme mít neutrální lesnictví nebo betonářství – takže abychom se dostali na 80 procent ve vyspělých zemích, včetně např. Číně, budeme muset přejít na zcela jiné zdroje elektrické energie. Další otázkou je, zda tyto zdroje energie s nulovými emisemi nasadíme a budeme využívat ve všech vyspělých zemích, a zda se budeme snažit o jejich prosazení i jinde ve světě. To je zásadně důležité. To je jeden z klíčových elementů na našem vysvědčení.

Takže s přihlédnutím k tomuto: Jak by mělo vypadat vysvědčení v roce 2020? Znovu tedy, mělo by obsahovat obě zmíněné části. Měli bychom už mít prosazená opatření a začít postupně snížovat emise. Čím méně jich budeme produkovat, tím méně bude CO2, a tím také získáme menší teplotu Země. Ale svým způsobem, rychlost jakou se tam dostaneme, děláním věcí, které nám nabídnou největší snížení CO2, je jen stejně, možná o trochu méně důležité, než to druhé, což je podstatný průlom v těchto inovacích.

Musíme dosáhnout těchto průlomů v plné rychlosti, a tu lze měřit počtem společností, pilotních projektů a regulačních opatření, které doznaly změn. Na trhu je na toto téma mnoho skvělých knih. Kniha Ala Gora "Naše volba" nebo kniha Davida McKaye "Udržitelná energie bez horkého vzduchu." Tito lidé nabízí skutečné průlomy a podklad pro další širokou diskuzi, protože podpora široké veřejnosti je to, co potřebujeme. Je toho mnoho, co musíme spojit.

Takže toto je přání. Velmi konkrétní přání, abychom tuto technologii skutečně vynalezli. Pokud bych si mohl přát jen jednu věc na dalších 50 let, například vybrat prezidenta, vybrat vakcínu, což bych udělal velmi rád, nebo vybrat si tuto věc, která pomůže redukovat náklady na polovinu při nulovém CO2, bude toto určitě to přání, které bych si vybral. Protože tohle je přání s největším dopadem. Pokud se nám nesplní, bude propast mezi lidmi, kteří přemýšlí krátkodobě a dlouhodobě, příšerně velká, mezi Spojenými Státy a Čínou, mezi chudými a bohatými zeměmi, a většina životů těch 2 miliard chudých bude dramaticky horší.

Takže, co musíme udělat? Na co zde apeluji, abyste začali posouvat dopředu? Potřebujeme více prostředků na výzkum. Pokud se spojí země na konferencích jako např. v Kodani, neměly by se bavit jen o CO2. Měly by se zabývat konkrétním programem inovací. Možná by vás překvapilo, jak absurdně malé peníze do výzkumu těchto inovací plynou. Potřebujeme motivaci pro trhy, daň z CO2, jeho omezení a obchod s povolenkami, tudíž něco, co povzbudí tento obor. Potřebujeme rozšířit tuto zprávu. Potřebujeme, aby se dialog vedl stále věcněji a srozumitelněji. Aby takové byly i kroky, které podniká vláda. Toto je velmi důležité přání, ale myslím si že je naprosto reálné.

Děkuji vám. (potlesk) Děkuji vám.

Chris Anderson: Díky, Bille, díky. (potlesk) Díky. Jen pro správné pochopení Terrapower – můžeš prosím nejprve naznačit, o jaké výši investic se tu zhruba bavíme?

Bill Gates: Jen vývoj software, nákup superpočítače, a najmutí všech schopných vědců, což už máme za sebou, nás stálo desítky milionů dolarů. Až budeme testovat materiály v jednom ze skutečných ruských reaktorů, abychom se ujistili, že materiály fungují bez problémů, to už budeme na stovkách milionů dolarů. Největší oříšek bude vybudovat ten zkušební reaktor, což představuje náklady několika miliard, nalezení regulátora a místa, na kterém ho vybudujeme. Až bude stát první a bude fungovat tak, jak jsme předpověděli, bude situace jasná, protože ekonomičnost a energetický výkon jsou velmi odlišné od jádra jaké známe teď.

CA: Takže pokud tomu rozumím správně, toto bude reaktor budovaný do hloubky, něco jako vertikální tunel plný jaderného paliva, naplněný tímto vyhořelým uranem, a pak ten proces zažne zeshora a bude pokračovat dolů?

BG: Ano, správně. Dnes musíme reaktory doplňovat, takže máme spoustu lidí kolem a velké riziko selhání při situacích, kdy musíme otevřít reaktor a vyvážet a navážet palivo. To není dobré. Takže pokud bude velmi laciné palivo, které tam můžete naplnit na 60 let – představte si ho třeba jako kládu – prostě ho tam dáte a nebude s ním tolik složitostí. Bude tam jen tak sedět a hořet dalších 60 let, a tím je to hotové.

CA: Takže taková jaderná elektrárna, která sama řeší svůj vlastní odpad.

BG: Ano, vlastně tam ten odpad můžete jen tak nechat – u tohoto postupu je ho o mnoho méně – pak ho taky můžete vyndat a nechat shořet v nějakém dalším reaktoru. A my chceme začít tím, že vezmeme nejdřív odpad, který už existuje, který leží v těch chladících nádržích, či ve speciálních kontejnerech u reaktorů. To je palivo, kterým chceme začít. Takže to co je problematické pro dnešní reaktory, je vlastně to, čím my začneme. Budeme-li takto postupovat, dramaticky snížíme množství odpadu.

CA: Po celém světě přednášíš o zmiňovaných možnostech budoucnosti. Kde je největší zájem o technologie využívající něco takového?

BG: Ještě jsme nevybrali konkrétní místo, navíc je tu spousta omezení týkajících se zveřejnění informací o čemkoli jaderném, ale můžu říct, že je tu velký zájem, že lidé z té společnosti už byli v Rusku, Indii i Číně. Já sám jsem se setkal s náměstkem pro energetiku USA, a mluvili jsme o tom, jak to zapadá do vládního energetického programu. Jsem tedy optimista. Víte, Francouzi a Japonci už také mají nějaké výsledky. Vycházejí z něčeho, co už bylo hotové předtím. Je to důležitý vývoj, ale je to něco jako rychlý reaktor, a ty už mnoho zemí postavilo, takže kdokoli s takovými zkušenostmi, je vážným kandidátem.

CA: Jaká je tedy podle tebe časová osa a pravděpodobnost, kdy něco takového začne skutečně fungovat?

BG: Takhle, potřebujeme velmi výkonný zdroj elektrické energie, který je velmi levný. A máme 20 let na vývoj a 20 let na uvedení do provozu. To je lhůta, kterou podle modelů vývoje životního prostředí musíme zhruba dodržet. Terrapower, pokud věci půjdou dobře, což je opravdu velké přání, by tuto lhůtu mohl snadno dodržet. Naštěstí vzniká desítky společností, ještě potřebujeme aby vznikly další stovky, které, analogicky, pokud budou úspěšné, a nezadrhne se jejich financování pilotních továren, také splní tuto lhůtu. Bude samozřejmě nejlepší, pokud jich uspěje více, protože pak můžeme kombinovat vícero věcí. Určitě potřebujeme alespoň jeden úspěch.

CA: v celkovém měřítku velkých změn, je tohle ta největší o které víš?

BG: Průlom v energetice je nejdůležitější. Byl by velmy významný i bez ekologických omezení, ale otázky životního prostředí ho dělají ještě o mnoho důležitější. V jaderných technologiích jsou další inovátoři. Víš, neznám jejich práci tak jako znám např. Terrapower, ale lidé v technologii modulů mají úplně jiný přístup. Například reaktor tekutého typu, to bude oříšek, ale dost možná říkají oni to samé o nás. A tak jsou tu různé postupy, ale krása rešení spočívá v molekule uranu, která má milionkrát více energie než, řekněme, molekula uhlí, a tak, pokud umíš vyřešit ta negativa, což jsou radiace, ekologický dopad a náklady, potenciál týkající se efektů na zemi a ostatní věci je téměř o třídu výš.

CA: Pokud to nebude fungovat, tak pak co? Musíme začít řešit nějaké nouzové plány, abychom udrželi teplotu Země stabilní?

BG: Pokud se dostaneme do této situace, je to něco jako když ses přejídal, a teď ti hrozí infarkt. Co pak dál? Budeš nejspíš potřebovat srdečního chirurga. Je tu směr výzkumu který se nazývá geoinženýring, což jsou nejrůznější techniky jak zpozdit ohřívání Země a získat tak navíc 20 až 30 let pro nás všechny. Ale zdůrazňuji, že to je jen pojistka. Budeme doufat, že nebude potřeba. Někteří lidé dokonce říkají, že by se na téhle pojistce ani nemělo pracovat, protože tak můžeme zlenivět, a pořád dál se cpát, protože budeme vědět, že operace srdce nás zachrání. Nejsem si jistý, že je to moudré, vzhledem k závážnosti problému, ale momentálně se diskutuje o geoinženýringu a o tom, zda bychom ho měli mít v záloze pro případ, že se věci odehrají rychleji, nebo že inovace půjde o mnoho pomaleji než očekáváme.

CA: Skeptici klimatických změn: pokud bys jim mohl říct tak větu až dvě, jak bys je chtěl přesvědčit, že stojí na špatné straně?

BG: Bohužel, je vícero skeptiků s vícero názory. Těch, kteří dokáží argumentovat na základě vědy, je velice málo. Říkají, že existuje efekt negativní zpětné vazby, že mraky věci zase vyrovnají? Je tu velmi, velmi málo argumentů, které můžou použít, je tu velmi malá pravděpodobnost toho co hlásají. Problém, který máme, je podobný problému s AIDS. Uděláš chybu teď, ale zaplatíš za ni až o mnoho později.

Máme spoustu naléhavějších problémů, a tato myšlenka hlásá omezení se teď za cenu budoucího prospěchu – vlastně je to věc nejistého omezení se teď. Ve skutečnosti, podle zprávy IPCC se nejedná nutně o nejhorší případ, a my v bohatých částech světa máme velmi mnoho lidí, kteří sledují IPCC, a říkají, že se nejedná o až zas tak velký problém. Ale faktem je, že ta nejistota kolem je to co by nás mělo donutit pohnout. Mám sen, že pokud bude tento systém výhodný, a splní limity na CO2, pak si skeptici řeknou: "Dobře, je mi jedno že to neprodukuje CO2, tak trochu si přeji aby to CO2 produkovalo, ale asi to přijmu, protože je to levnější než to předtím." (potlesk)

CA: Takže to by byla tvoje odpověď na argument Bjorna Lomborga, že když veškeré úsilí zaměříš na vyřešení problémů s CO2, ztratíš všechny další cíle, jako například zbavit svět chudoby nebo malárie, že investice do toho je jen hloupé plýtvání světovými zdroji, a že tu je spousta lepších věcí na práci.

BG: No, ony vlastní náklady na výzkum a vývoj – řekněme, že USA by měly utratit cca o 10 miliard ročně více než teď – nejsou nijak dramatické. Neměly by jít na úkor jiných věcí. Když se snažíš nalít peníze někam – a někteří se mnou nebudou souhlasit – kde je něco neekonomického, a ty se to snažíš dotovat, to je, dle mého, plýtvání. Pokud nejsi velice blízko a nepodporuješ sbírání zkušeností, které bude ve výsledku velmi levné. Já věřím, že bychom měli zkoušet vícero věcí s potenciálem být ve výsledku o mnoho levnější. Pokud to prohodíš a uděláš místo toho energii velice drahou, pak si ji budou moci dovolit jen bohatí. Nemyslím, že by kdokoli z nás v tomto sále měl problém platit pětinásobek, a přitom musel nějak dramaticky měnit životní styl. Ale pro ty dvě miliardy ostatních by to byla katastrofa.

A i Lomborg sám se trochu změnil. Jeho kus teď je o tom, proč není výzkum a vývoj více diskutován. Stále je, kvůli svému dřívějšímu působení, spojován s táborem skeptiků, ale postupně si uvědomuje, že tam bude brzo sám, takže se snaží argumentovat výzkumem a vývojem. A tak se dostal k bodu, na kterém si myslím něco je. Způsob, jakým je výzkum a vývoj financován, je totiž bláznivý.

CA: Dobře, Bille, já věřím, že budu hovořít za většinu lidí zde v sále, když řeknu, že si velice přeji, aby se tvé přání splnilo. Děkuji mnohokrát.

BG: Také děkuji. (potlesk)