Dnešní svět upadá. Obchodní,finanční a političtí vůdci nás dovedli k zoufalství, a selektivní popkulturní styl zpráv, jenž zaplavuje naše tradiční media nedělá nic jiného, než že podporuje hněv a zmatek jak v populaci americké tak i v celosvětové.

Naštěstí existuje logické řešení, které je schopné napravit mnohé neduhy, jenž nás všechny dnes trápí. Jenže jednou z nejtěžších věcí, kterou lidská kultura musí provést je, ustoupit krok zpět a uvědomit si, že jsou nutné mohutné změny k zajistění bezpečné budoucnosti našich dětí. Řešení je jednoduché, není však snadno realizovatelné. Takovéto změny nejsou nikdy snadné. Při pohledu do minulosti jsou však zřetelné a označují klíčová místa vývoje, kde lidstvo pokročilo na další stupeň a zlepšilo život vetší skupině lidí než před tím. Historie se dá rozdělit na stupně vývoje. 1.stupeň zahrnoval kočovné kmeny a jeskynní lidi, kteří zvládli uživit jen sebe,partnera a své děti. 2.stupeň představoval lovce a sběrače, kteří už dokázali uživit i svou skupinu-tlupu.

Na 3.stupni vývoje byli lidé schopni, díky zemědělství, uživit svá města. Lidé na 4.stupni používali průmysl, jenž zajistil potřeby velkoměst, celého národa a národů, které to potřebovaly. A nyní jsme na prahu pátého stupně – technologiky vyspělé společnosti, která je schopná zajistit potřeby a vysoký životní standart populaci celého světa. Vždy, při dosažení nového stupně vývoje, bylo třeba změnit ekonomický systém tak, aby co nejefektivněji plnil svou funkci i ve stupni následujícím. Nyní je třeba změnit ekonomický systém tak, aby řídil technologickou éru. Je nutné správné využívání zdrojů celé planety k užitku celého lidstva a ne jen jeho části. Dříve, než se podíváme podrobněji na tuto změnu, zaměřme se především na problémy, kterým čelíme dnes, na jejich hlavní příčinu a to proč je vlastně máme.

Jen pochopením našich problémů, a toho jak vznikly, můžeme začít vymýšlet řešení. Máme inflaci, stále rostoucí daně, závažnou nezaměstnanost, politickou korupci, energetické záležitosti, finanční nestabilitu, zločinnost, ekologické problémy a mnohé další. Je proto pochopitelné, proč je svět tak stresovaný a lidstvo tak trpí. Nyní, více než kdy jindy, nastal čas pro lidstvo, aby povstalo a něco s tím udělalo. Politici a průmysl se opakovaně pokoušeli vyřešit tyto problémy, ale nikdy s tím pořádně neuspěli. To nejlepší, co kdy zvládli, bylo oddálení nebo zamaskování těchto záležitostí. Důvod, proč tomu tak je, bude vysvětlen během videa. Ale ve zkratce, je to proto, že se ještě nikdo nikdy vážně nezaměřil na hlavní přičinu těchto problémů.

Touto příčinou je zastaralý ekonomický systém, který dnes používáme po celém světě. Peněžní systém, anebo přesněji cenový systém, je výchozím faktorem, který je fundamentální příčinou většiny závažných problémů, jímž dnes čelíme. Definice zní: Cenový systém je jakýkoliv ekonomický systém, jehož efektem je distribuce zboží a služeb, s cenami založenými na obchodním ohodnocení a používající nějakou formu peněz nebo dluhu. Nezaměňujte si to s kapitalismem,volným trhem nebo s jakýmkoliv jiným termínem, který by použil ekonom. Taky je velmi důležité pochopit, že cenový systém není otázkou politiky a nemá absolutně nic společného s politickou kontrolou. Každý národ této planety, nezávisle na své politické ideologii, ať už je to demokracie, monarchie, socializmus, komunizmus nebo jiná ideologie, používá stejný výchozí ekonomický systém.

Všichni používají tento systém pro směnu zboží a služeb po celém světě. Je to významné společné spojení mezi námi všemi, a i kvůli tomu je to základní příčina mnohých problémů dnešní doby. Proč? Peněžní systém potřebuje k fungováni 2 klíčové složky: NEDOSTATEK a RŮST V minulosti do roku 1800, byly tyto 2 složky bezvadně účinné po celém světě. Byla to doba, kdy cesta dlouhá 500 mil byla nebezpečná, pokud ne osudná a přeprava zboží nebyla o nic snažší. Nedostatek je velmi důležitý v tomto systému, protože slouží účelu stanovit hodnotu – tedy cenu. Vzpomeňme na základy ekonomie: Nabídka a Poptávka Čím menší je nabídka, tím víc je vzácnější, proto i cena je vyšší. Čím větší je nabídka, tím menší hodnotu má, a tak i cena je nižší.

Před rokem 1800 byl skutečný nedostatek všudepřítomným fenoménem, a protože moderní civilizace byla stále v zárodku, bylo všude mnoho příležitostí pro růst, a tím byly splněny oba požadavky pro funkci ekonomického systému. Dnes jsou však tyto předpoklady pryč a měnový systém je proto ve vážném stavu a pod silným tlakem. Stačí se podívat na problémy ve finanční sféře, které v posledních pár letech zničily mnohé životy.Není možné to ignorovat. Nedostatek byl eliminovaný rozvojem technologie a v nepřítomnosti nedostatku je jednoduše velmi málo příležitostí k růstu. Dosáhli jsme k bodu, kdy dokážeme vyrobit všeho více než dokážeme spotřebovat a jediný prostor kam se můžeme dále rozpínat je vesmír, který je však momentálně omezený vysokými náklady.

V měnovém systému jsou peníze anebo dluh životadárnou tekutinou a je proto nevyhnutelné neustále výtvářet dluh nový, jenž se použije na zaplacení dluhů starých. Proto naši finanční manipulátoři stále hledají nové způsoby, kterými zdůvodní vytváření dluhů dalších. Jsou často záměrně slepí a tvrdohlavě ignorují základní příčiny. Podívejte se na to, jak moc je naše společnost zadlužená v porovnání se stavem před 50 lety. Všimněte si, že dluh začal růst do závratných výšek kolem roku 1980, což dokonale souvisí s tím, že v této době se začala prudce rozvíjet technologie, která má potenciál zvýšit životní úroveň každého člověka, pokud by byla technologie použita konstruktivním a ne destruktivním způsobem. Abychom mohli lépe pochopit naši současnou politickou nestabilitu, měli bychom poznat základní události, které vedly k dnešnímu nepořádku. Na znázornění použijeme časovou osu. Dvě uvedená data nejsou specificky důležité. Jsou tam však proto, aby rozdělili osu na 3 části.

Začněme teda přidávat podstatné informace, které Vám pomohou pochopit, jak jsme se dostali do současné doby. Před rokem 1800 byl svět světem s nízkou spotřebou energie. Proč? Protože během celé zaznamenané historie lidstva byl základním a hlavním zdrojem užitkové energie člověk. Zdravý člověk produkuje výkon asi 0,1 HP (koňské síly). Pro porovnání, motor pračky je 5x silnější v průměru 0,5 koňské síly. Bez ohledu na nízký výkon jednoho člověka však 98% veškeré práce celých dějin vykonal výkon lidské práce, protože lidé ještě nevytvořili pokročilou technologii, která by pracovala za ně. Zbylá 2% pocházejí z jiných zdrojů než lidských svalů, a tuto část nazýváme energie nepocházející od člověka. Zdroje této energie pocházejí od zvířat jako jsou koně a voli a též z jednoduchých strojů jako jsou větrné a vodní mlýny. Protože je lidská bytost limitovaná, její pracovní výkon je taky limitovaný. Proto nezáleželo na tom, kolik lidí pracovalo na nějaké úloze nebo jak dlouho na ní pracovali.

Nikdy to nestačilo na to, aby bylo možné uživit rostoucí populaci a zároveň zabezpečit vysokou životní úroveň. A i když si pár lidí udržovalo a užívalo poměrně vysokou životní úroveň, bylo to vždy na úkor mnohých, kteří sotva přežívali. Faktem zůstává, že během dějin patřilo 95% populace mezi sedláky, sluhy nebo otroky, a to i v době prezidenta George Washingtona. Od počátku historie do doby okolo roku 1800 vykonala 98% veškeré práce lidská síla a zbylá 2% jiné zdroje energie. To se nikdy neměnilo, nikdy! Mluvíme o 7 000 let dlouhé zaznamenané lidské historii s absolutně žádnou změnou. To udržovalo každou společnost na světě ve stavu společenské rovnováhy (aspoň z energetického hlediska), což znamená, že se nikdy neměnila míra energetické výměny.

Neudály se žádné podstatné změny v tom, jak lidé vyráběli výrobky, a tak všude převládal nedostatek. Těsně před rokem 1800 se však stala zásadní událost. V roce 1782 vytvořil James Watt první parní stroj. Tento vynález byl začátkem úplně nového způsobu vykonávání práce. Byl to začátek rozsáhlého využívání práce nepocházející od člověka. A od té doby se znásobilo úsilí vytvářet větší, rychlejší a výkonnější stroje, které by měnily energii na užitečnou práci. Toto úsilí se rozšířilo do celého světa a USA byly v tomto úsilí na 1.místě. Během následujících 100 let, od roku 1800 do roku 1900, začaly tyto dvě energetické křivky zásadně měnit směr! Křivka energie nepocházející od člověka stoupala, křivka lidské energie klesala.

Ve dvacátých letech se v Americe dělaly rozsáhlé studie, aby se zjistilo, jaký společenský dopad bude tato změna mít. Údaje se sbíraly v každém odvětví průmyslu v Severní Americe. Zjišťoval se růst produkce, míra energetické konverze, klesající pracovní hodiny a rostoucí vliv na nezaměstnanost. Předpokládalo se, že jak bude trend pokračovat tímto směrem, křivky se překříží a budou vypadat takto. Lidstvo se vyvíjelo ze společnosti s nízkou spotřebou energie na společnost s vysokou spotřebou energie, když se tyto křivky překřížily. Začal se teda dít přesný opak toho, co se dělo během celých zaznamenaných dějin, a to teda není malá změna. Teď trochu techniky a matematiky, tak se držte: V roce 1992 Americké oddělení obchodu a sčítání lidu uveřejnilo informaci, že Amerika má instalovaný výkon 35,3 miliardy koňských sil v "generátorech výkonu". Co to znamená? "Generátory výkony" jsou mechanické stroje, turbíny a pracovní zvířata, které přeměňují palivo nebo sílu (např. větrnou či vodní energii) na práci a užitečný výkon.

Přepočítejme si to na jednu osobu. Před rokem 1800 měla průměrná společnost energetickou výměnu asi 2 000 kilogram-kalorií na osobu. Zní Vám to číslo povědomě? Jaký je příjem kalorií, který je vyznačen prakticky na všech obalech od jídla, které kupujete? 2 000 kalorií. Dává to smysl, protože pokud jsou lidé primární pracovníci, jejich energie je limitovaná jejich průměrným příjmem energie. Nyní zpět do roku 1992: 35,3 miliardy koňských sil se rovná asi 22 bilionům kilogram-kalorií a populace USA byla v roce 1992 o něco víc než 250 milionů lidí. Tudíž v roce 1992, USA konvertovalo víc než 89 000 kilogram-kalorií energie na osobu, a to je jen energie nepocházející od člověka. To je 44-krát víc, nárůst o více než 4000% v porovnání s průměrnou společností před rokem 1800.

Tohle bylo zásadním zdrojem Amerického růstu a prosperity. Byli jsme první zemí na světě, která byla schopná vyprodukovat víc, než dokázala spotřebovat. Zkuste si představit, co tyto implikace znamenají pro dnešní globálně propojený svět. A co má s tím vším společné měnový systém? Měnový systém začal selhávat už před 90 lety, protože se životní podmínky na světě dramaticky změnily. Dva základní požadavky pro přežití měnového systému, teda nedostatek a růst už reálně neexistují (proto jsou vytvářeny uměle). Svět se stabilizoval, co se týká růstu a nedostatek byl eliminovaný díky technologii. Jako důsledek tohoto vývoje zažíváme vážné ekonomické problémy a jakékoliv řešení, které jsme kdy vyzkoušeli sloužilo jen jako záplata, jenž se dá přirovnat ke žvýkačce, kterou chceme zalepit praskající přehradu, odsouzenou k zániku.

Žádné řešení totiž neřešilo základní problém, protože by to znamenalo podstatné změny v naší ekonomické struktuře a lidé, mající největší zisk ze současného ekonomického systému, by museli změnit pravidla hry. Průzkumy z 20-tých let 20.století pokryly každé průmyslové odvětví a jejich výsledky byly znázorněny v grafech. Tento graf je souhrnem všech zjištění těchto průzkumů. První křivka znázorňuje fyzickou produkci. Od roku 1830 do roku 1900 byla produkce nízká a růst byl pomalý. Potom následovalo období rychlého růstu. Bylo to kvůli pokrokům vtechnologii a strojírenství a ve větším využívání energie nepocházející od člověka. Od roku 1900 do roku 1930 následoval pozoruhodný exponenciální růst fyzické produkce v míře asi 7% ročně.

Avšak je samozřejmé, že to nemohlo pokračovat do nekonečna, a tak přišlo období spomalení růstu. Přidejme teď další křivku pro ilustraci toho, co se dělo s pracovními hodinami. Tato křivka znázorňuje počet odpracovaných hodin lidmi nezávisle na tom, jak pracovali. Na začátku 19.století mnoho odpacovaných hodin v přepočtu na jednotku, ale jejich počet klesal s rozvojem průmyslu. Bylo to nevyhnutelné, protože bylo levnější použít na práci technologii než lidi. 1 kilowatt-hodina energie odpovídá 26 odpracovaným hodinám lidí, ale za podstatně nižší cenu. Měnový systém podporoval firmy, aby nahrazovaly drahou lidskou pracovní sílu levnější a produktivnější technologií s cílem maximalizovat ZISK! Od roku 1980 až do dnes se potýkáme s jedinečnou situací, která se nikdy předtím během celých lidských dějin nestala. Vysoká produkce s minimální potřebou lidské práce. To by byl vynikající stav pro všechny, nebýt měnového systému, protože LIDSKÁ PRÁCE JE PODSTATNÝM ARTIKLEM, který se prodává a kupuje na trhu! Je na čase přidat třetí křivku, ukazující, co se stalo s prací a následně, co se stalo s KUPNÍ SILOU.

Třetí křivka představuje součet odpracovaných hodin, teda všechen čas, který lidé věnovali svému zaměstnání, aby si vydělali peníze. A jak vidíte, od roku 1830 do konce století bylo odpracovaných hodin relativně málo a růst pomalý. Následně třetí křivka sledovala průběh křivky produkce, jelikož vzájemně přímo souvisely. Stejně tak s ní prudce vzrostla, ale nepokračovala směrem nahoru jak produkce. Dosáhla jen svého vrcholu nad překřížením křivek a stočila se směrem dolů. Tato událost se stane v každém průmyslu. Součet odpracovaných hodin stoupne na svoje maximum a následně klesá. Tato událost však v každém průmyslu nastane JEN JEDNOU. Vrchol součtu odpracovaných hodin nastal v USA v roce 1920 a od té doby zažívá měnový systém nestabilitu, protože existuje velký rozdíl mezi produkcí a odpracovanými hodinami. Stále více se rozšiřující mezera mezi produkcí a odpracovanými hodinami naznačuje, že čím snažší je vyrábět víc, tím těžší je zabezpečit distibuci zboží.

Důvodem této anomálie je to, že existuje blízký vztah mezi odpracovanými hodinami a kupní sílou. Většina z nás získává svůj příjem ze zaměstnání ve formě mzdy nebo platu a klesající odpracované hodiny obvykle znamenají snížení kupní síly. není to ironie, že tak jak zvyšujeme naši schopnost vyrábět, trpíme zmenšující se schopností spotřebovávat? To je to, co se děje s měnovým systémem. Problémem dneška není snaha o vyrovnání rozpočtu, ale hledání rovnováhy mezi schopností globálně spravovat zdroje a globální spotřebou. Pravidla měnového systému nám v tom však brání. Distribuce se stále řídí řetězcem směn, založených na principu nedostatku, který už ve skutečnosti neexistuje. Peníze jsou prostředkem v těchto směnách. Navíc peníze jsou dluhem a my se snažíme doběhnout produkci zvýšenou spotřebou tím, že se ještě víc zadlužíme. To nemůže fungovat do nekonečna! A to kvůli tomu, že není prakticky žádný vztah mezi vytvářením dluhu a čímkoliv jiným ve fyzickém světě.

Dluh ani peníze nejsou SKUTEČNÝM zdrojem, který potřebujeme pro přežití. Je to lidský vynález, jenž však v dnešním světě nemá opodstatnění. Křivka odpracovaných hodin je fyzikální fenomén, zatímco růst dluhu je abstrakcí. Podívejme se na růst dluhu, aby jste viděli ten rozdíl. Tento graf představuje celkový dluh USA a to veřejný i soukromý. Od roku 1860 do 1.světové války (1914) byl dluh nízky a jeho růst pomalý. Po skončení války v roce 1918 dluh prudce rostl. Bylo to období "bouřlivých" 20-tých let. Důvodem tohoto růstu bylo to, že nás doháněla technologie. Během války jsme instalovali víc technologie, která nahrazovala pracovníky bojující ve válce. Klesala kupní síla a měli jsme schopnost produkovat víc než jsme mohli prodat. Proto se během tohoto období objevil pojem "nákup na splátky" nebo taky koupě na úvěr.

Takže ikdyž jste si něco nemohli dovolit, systém Vás podpořil v koupi. a zaplatili příjmem, vydělaným v následujících měsících nebo letech. To znamenalo nárůst dluhu. Jenže v roce 1929 se něco stalo. Přehnali jsme to s dluhem a instituce jménem Wall Street se zhroutila. S propadem na burze jsme se ponořli do tzv. Velké deprese a trvalo 4 roky, než jsme se dostali na její dno v roce 1933. Následně do procesu vstoupila vláda, protože musela. Udělala ale to, že se pokusila podepřít selhávající měnový systém vytvořením ještě většího dluhu! Zní Vám to povědomě v souvislosti s tím, co se děje dnes? Jak to udělali? Začli utrácet víc peněz než získali výběrem daní, čemuž se říká schodkové výdaje. Během Rooseveltovy administrativy se pokoušeli podpořit ekonomiku tím, že dali možnost získat kupní sílu nezaměstnaným lidem pomocí veřejněprospěšných prací.

Krachující obchody a továrny se taky začly zaobírat veřejněprospěšnou prací, čemuž se říká dotování od státu. Dalo by se říct, že měnový systém selhal v roce 1933 a federální vláda je od té doby na mejdanu schodkových výdajů. Infuze peněz z vládních fondů falešně stimulovala obchod a dluh začal znovu růst. Dalším zásadním rokem byl rok 1941. 2.světová válka byla dalším záchranným kolem měnového systému. Byl to důvod zaměstnat v továrnách mnohé nezaměstnané lidi nebo je začlenit do ozbrojených složek. Továrny se opět rozjely. Vyráběly ohromné množství zboží a zbraní, vyvážely se do zahraničí a tam zbraně vybuchovaly. A i když bylo potřeba zabránit Hitlerovi v dosáhnutí jeho cíle, válka nevyřešila žádné skutečné problémy v naší zemi a jak můžete vidět, od té doby dluh narostl do závratných výšek.

Navzdory útrapám během Velké deprese a 2.světové války, měnový systém neskončil nadobro. Používáme ho a potýkáme se s ním dál tak či onak. A proč tomu tak je? Zabránili jsme totiž jeho úplnému kolapsu různými a často i nelidskými cestami. Udržovali jsme umělý nedostatek. Během Velké deprese, když tolik lidí bylo bez zaměstnání a jejich rodiny hladověly, v Americe byly uskladněny přebytky jídla po celé zemi. Dostalo se k lidem? Ne, protože nebylo výnosné jen tak rozdávat jídlo, i když populace umírala hladem. Od 30-tých let jsme začali uplatňovat proces ničení části zemědělských plodin a zabíjení dobytka, aby následný nedostatek podpořil zisk v měnovém systému. Děláme to dodnes, jen v tajnosti. Od roku 1933 utratila vláda miliardy dolarů, aby zaplatila farmářům za to, aby nepěstovali.

Stejně tak omezili distribuci kukuřice a pšenice pro konzumaci lidmi a usměrňují využívání plodin pro projekty alternativních paliv, což je zbytečné mrhání jídlem a navíc nepříliš vhodné alternativní palivo. V měnovém systému, když je jídla nadbytek, tak ho omezíme. Cílem je udržet hladinu cen – peněžní hodnotu produktů, aby systém mohl dál fungovat. I kdyby lidé hladověli tak to nejméně zajímá právě ty osoby, které rozhodují o pravidlech fungování měnového systému. Průmysl používá jinou taktiku. Továrny často nepracují na plný výkon, pracuje se jen na jednu nebo dvě směny, a nebo se úplně zavřou, i kdyby mohly vyrábět nepřetržitě 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Dále tu máme stále větší produkci brakových výrobků a následné množství odpadu.

Nekvalitní výrobky, které se rychle pokazí nebo se v krátkém čase opotřebí zajišťují neustále vysoký obrat. Pokud by nějaká firma dokázala vyrobit produkt, který by vydržel 100 let, a lidstvo má materiály a technologii, na takový produkt, nemohla by si to stejně dovolit prodávat, protože jak by prodala další verzi aby na ní vydělala? Zkuste si vzpomenout, jak dlouho Vám vydrží různé výrobky jako hračky, nábytek, auta, přístroje a další. Ničení těchto nekvalitních výrobků zaručuje jejich nedostatek na trhu. Každý týden se pokazí a vyhodí tisíce nekvalitních výrobků s cílem zajistit vysoký obrat a rychlý zisk. Takto funguje tento systém. Vede to k hromadám odpadu, pořádným hromadám odpadu. Například tak malý výrobek jako mobilní telefon.

Na trhu máme velké množství téměř bezcenných levných mobilů. Ročně se vyrobí stovky milionů mobilů, lišící se od sebe vším možným, jen aby byly považovány za jedinečné. A k čemu to všechno? Proč neudělat 1 maximálně kvalitní mobil, který by dokázal udělat všechno, co byste potřebovali, vydržel by i 25 let a snadno byste si jej aktualizovali doplňkami? Měnový systém však takovéto logické uvažování zakazuje. Podle zprávy Americké agentury pro ochranu životního prostředí z roku 2005 se odhaduje, že se ročně vyhodí asi 130 milionů mobilních telefonů, což vytvoří asi 65 000 tun elektronického odpadu. A to jsou jen mobily! Co se všemi ostatními výrobky, na které si vzpomenete, na které často mrháme cenné materiály a zdroje? Avšak nejničivější a nejďábelštější lidskou aktivitou je udržování válek.

A že jsme už pár válečných konfliktů od začátku století měli. Navíc tu máme i válku proti nepříteli, který nemá žádnou státní příslušnost, žádný přesný popis a žádnou uniformu. Válka proti terorizmu je teda válkou, která by mohla trvat i na věky věků, protože nepřítelem není nikdo, koho je možné zlikvidovat. Navíc válečné konflikty nikdy nevyřešily žádný podstatný problém. Jejich největším úspěchem je zachovávání zastaralého ekonomického systému o trochu déle. 1.a 2.světová válka, válka ve Vietnamu a v Perském zálivu a naše současná válka proti terorizmu stály tisíce lidských životů a zničily miliony tun nenahraditelných zdrojů, ale nevyřešily podstatu našich společenských problémů. Tzv. Trumanova Doktrína, která vznikla před 63 lety ve jménu národní bezpečnosti stála USA biliony dolarů.

Utratili jsme další miliardy za účely zahraniční pomoci a od roku 1960 USA financovaly obě strany ve 14 válkách. Přesto je svět ve větším zmatku než před tím. O šílenství se mluví tehdy, když děláte stále dokola stejnou věc a očekáváte odlišné výsledky. Taktéž, utrácení peněz a vytváření dluhu nevyřeší naše společenské problémy, ať už lokální nebo globální. Z faktů, které jsme do teď rozebírali, by mělo být úplně jasné, že měnový systém, zrozený v úsvitu zemědělství, v době ručních nástrojů, těžké lidské práce a nedostatku, není schopný organizovat společnost s vysokou spotřebou energie a technologickou vyspělostí. Na politickém přesvědčení ani formě vlády nezáleží, na kultuře nezáleží. Záleží na sdíleném ekonomickém systému světa a ten je potřeba změnit.

Ale než se dostaneme k řešení, pojďme si něco dokonale vyjasnit. Měnový systém NENÍ špatný, je zastaralý. Kdysi byl vhodný, plnil svou funkci. Byl tou nejlepší metodou po tisíce let, obzvlášť během posledních 200 let výrazně pomohl prudkému růstu lidských schopností a možností. Ale časy se mění. V současnosti se rozvíjí hlavně technologie, a to takovou mírou, o jaké se nikomu před 200 lety ani nezdálo. Technologie dneška by z nás udělala mágy a čarodějnice v očích lidí žijících v minulosti. Proto se metody, které dnes používáme, musí taky změnit. Je to v nejlepším zájmu celé lidské rasy, která není rozdělená podle barvy pleti, pohlaví, víry, aby se posunula k novému systému. Abychom našli řešení, potřebujeme si osvojit nový přístup, vyhledávat nové myšlenky a využívat nové techniky.

Řešením je společenský systém založený na použití Vědecké metody, která zruší používání měnového systému ve prospěch takového systému, jenž umožní globální řízení zdrojů celé planety Země. Nejprve však musíme vyhlásit Zemi a všechny její zdroje za společné dědictví všech lidí. Technologie nám pak umožní vyrobit dostatek všeho a zajistit vysokou kvalitu života pro každou ženu, muže i dítě na této planetě. Z tohoto řešení budou mít prospěch všichni na této planetě a každému bude dána svoboda vyjádření se, myšlení, slova a co je nejdůležitější, ŽIVOT.

Pokud jste věřící, popřemýšlejte nad tímto: V Bibli se uvádí, že bychom měli na Zemi vytvářet nebe. Nemyslím si, že v nebi používají peníze, nebo že by Bůh měl nějakou banku. Je třeba eliminovat propast mezi různými vrstvami lidí. Potřebujeme zajistit, aby dítě narozené kdekoliv na světě mělo možnost vydat se libovolným pozitivním a konstruktivním směrem. Je třeba spojit lidstvo s přírodou i tím, že eliminujeme ničení přírody bez toho, abychom se museli vrátit k primitivním způsobům života, abychom používali technologii pro život v blahobytě, ale chovali se jako pokorní služebníci naší úrodné planety. Tohle video je jen prvním krokem pro pochopení souvislostí. Je čas na další krok. Projekt Venus a Zeitgeist Movement nabízejí řešení.

Následující odkaz Vás zavede k detailům o tom, jak tohle řešení funguje. Ocitnete se na stránce, kde se snadno zorientujete a která by měla zodpovědět všechny Vaše otázky. V případě, že by tomu tak nebylo, existuje hnutí Zeitgeist Movement, které podporuje vize Projektu Venus a jehož cílem je rozšiřování informací o tom, jak vyřešit mnohé problémy, kterým dnes čelíme. Hnutí Zeitgeist je místo, kde můžete nalézt určité odpovědi a diskutovat s dalšími lidmi, kteří by také rádi přispěli k obnově světa. Změna 7 000 leté ekonomické struktury není jednoduchá záležitost, je to ale nevyhnutelné. Každý den totiž umírají tisíce lidí, kteří by nemuseli. Každý den směřujeme k vlastnímu zániku a jsme mu stále blíž a blíž. Je nejvyšší čas, aby se svět dozvěděl, že existuje řešení pro všechny naše zásadní problémy.

Je čas, abychom se dostali na pátý stupeň lidského vývoje – do technologicky vyspělé civilizace, a udělali ze světa lepší místo pro život i pro další generace. Je čas pro společenskou změnu. Prosím, navštivte stránky Projektu Venus a Hnutí Zeitgeist a staňte se změnou, kterou chcete vidět ve světě.