Začnu otázkou: Kdy naposledy vám řekli, že jste dětinští? Dětem jako já to říkají poměrně často. Pokaždé když vyslovíme nesmyslné požadavky, chováme se nerozumně, nebo se projevujeme jinak než normální američtí občané, nazvou nás dětinskými. A to mě fakt štve. Konec konců, podívejte se na tyto události. Imperialismus a kolonizace, světové války, George W. Bush. Zeptejte se sami sebe: Kdo je zodpovědný? Dospělí.

A teď, co dokázaly děti? No, Anna Franková zasáhla miliony svým silným popisem Holocaustu, Ruby Bridges pomohl ukončit nerovnoprávnost ve Spojených státech, a nedávno Charlie Simpson pomohl získat 120 000 liber pro Haiti na svém malém kole. Takže jak jak jste se mohli na těchto příkladech přesvědčit, věk s tím nemá nic společného. Vlastnosti, které jsou slovu dětinský připisovány, se tak často vyskytují u dospělých, že bychom měli odstranit toto věkově diskriminující slovo když se mluví o kritizování chování spojovaném s nezodpovědností a neracionálním myšlením.

Naproti tomu zase, kdo říká, že jisté typy nerozumného myšlení nejsou přesně tím, co svět potřebuje? Možná jste dříve měli velké plány, ale prostě jste skončili, když jste si pomysleli: To je nemožné, nebo že je to příliš drahé, nebo že vám to nic nedá. Tak či onak, my děti nejsme tak spoutané, když přijde na přemýšlení o důvodech proč věci nedělat. Děti mohou být plné inspirujících tužeb a nadějného myšlení, jako moje přání, aby nikdo nehladověl, nebo že všechno by bylo zadarmo, takový druh utopie Kolik z vás ještě takhle sní a věří v možnosti? Někdy znalost minulosti a minulých proher utopických ideálů může být břemenem, protože víte, že kdyby vše bylo zadarmo, zásoby jídla by byly nedostatečné, vyčerpaly by se a to by vedlo k chaosu. Na druhé straně my děti ješte stále sníme o dokonalosti. A to je dobře, protože aby se cokoliv stalo realitou, musíte o tom nejdřív snít.

V mnoha ohledech nám naše smělost představovat si pomáhá posunout hranice možností. Například Muzeum skla v Takomě, Washington, můj rodný stát – júhú Washington – (potlesk) má program zvaný Děti navrhují sklo A děti kreslí své vlastní nápady na předměty ze skla. No a tamní umělec říkal, že získali některé ze svých nejlepších nápadů díky tomuto programu, protože děti nemyslí na to, jak těžké může být vyfouknout sklo do určitých tvarů. Prostě myslí jen na dobré nápady. No a když přemýšlíte o skle, můžete přemýšlet nad barevnými Chihulyho návrhy, či snad italskými vázami, ale děti nutí sklářské umělce, aby šli ještě dál, do království hadů se zlomeným srdcem a tlouštíků kterým na očích jasně videt jejich sny o mase.

Naše vrozená moudrost nemusí být skrytou znalostí. Děti už se od dospělých hodně učí a máme toho hodně co říct. Myslím, že dospělí by se měli začít učit od dětí. Většinou mluvím ve škole, před učiteli a studenty, a tato analogie se mi líbí. Neměl by to být jen učitel vepředu ve třídě, kdo říká studentům, aby dělali to a ono. Studenti by měli učit své učitele. Učení mezi dospěláky a dětmi by mělo být vzájemné. Realita je bohužel poněkud jiná a má toho hodně co dělat s důvěrou či jejím nedostatkem.

Pokud někomu nedůvěřujete, dáte jim omezení, že jo. Pokud pochybuju, že moje starší sestra je schopná splatit 10 % úrok, který jsem jí dala při poslední půjčce, odepřu jí možnost ždímat ze mě víc peněz dokud nezaplatí. Mimochodem, to je pravdivý příběh. Zdá se, že dospělí mají obykle vůči dětem omezující postoj počínaje každým "nedělej to" "nedělej tamto" ve školní učebnici, k omezením používání školního internetu. Jak minulost ukázala, režimy začínají utlačovat když mají obavy o udržení kontroly. A přestože dospělí možná nejsou na úrovni totalitních režimů, děti nemohou, nebo jen velmi málo, něco říci k tvorbě pravidel když by opravdový přístup měl být vzájemný, to znamená že populace dospělých by se měla učit a brát v úvahu přání mladší populace.

A co je ještě horší než omezování je, že dospělí často podceňují schopnosti dětí. Milujeme výzvy, ale když jsou nízká očekávání, věřte mi, snížíme se k nim. Moji vlastní rodiče měli ode mne a mé sestry cokoli jen ne nízká očekávání. OK, takže nám neříkali, abychom se staly lékařkami, nebo právničkami nebo někým takovým, ale můj táta nám četl o Aristotelovi a průkopnických bojovnících s mikroby když spousta ostatních dětí poslouchalo "kolečka na autobusu se točí dokolečka dokola". No, my to taky poslouchaly, ale průkopničtí bojovníci s mikroby byli prostě klasa! (smích)

Už od čtyř let jsem ráda psala a když mi bylo šest, moje máma mi koupila můj vlastní laptop vybavený Microsoft Wordem. Díky, Billy Gatesi a díky mami. Napsala jsem přes 300 krátkých příběhů na tom malém laptopu. a chtěla jsem je vydat. Místo aby se jen tak ušklíbli nad troufalostí že dítě chce něco vydat nebo místo aby řekli "počkej až vyrosteš" moji rodiče mne velmi podporovali. Spousta vydavatelů už tak povzbuzující nebyla. Jeden velký vydavatel dětských knížek ironicky řekl že s dětmi nepracují. Vydavatel pro děti nepracuje s dětmi? No nevím, tak nějak jste ztratil sympatie velkého zákazníka. (smích) No a jedno vydavatelství, Action Publishing, bylo ochotné to zkusit a věřit mi a naslouchat tomu, co chci říct. Vydali moji první knihu "Flying Fingers" (Létající prstíky) – tady je – a od té doby už byla předčítána ve stovkách škol, prezentována tisícům učitelů a nakonec, dnes, promlouvá k vám.

Oceňuji vaši dnešní pozornost, protože ukazujete, že se opravdu staráte, tím že posloucháte. Ale v tomto růžovém obrázku dětí o tolik lepších než dospělí je problém. Děti vyrostou a stanou se dospěláky jako jste vy. (smích) Ale opravdu budou jako vy? Cílem není vychovat z dětí takové dospělé, jakými jste vy, ale spíše lepší dospělé, než jakými jste, což může být trochu náročné, když zvážíme vaše kvality. Ale pokrok se děje, protože nové generace a nové éry přicházejí a rozvíjejí se a stávají se lepšími než ty předchozí. To je důvod, proč už nejsme v temném středověku. Ať už děláte v životě cokoliv, je nutné vytvářet příležitosti pro děti, tak abychom mohli vyrůst a smést vás. (smích)

Dospěláci a TEDáci, musíte naslouchat dětem a učit se od nich a věřit nám a očekávat od nás víc. Musíte nám dnes dopřát sluchu, protože my povedeme budoucnost, což znamená, že se o vás budeme starat až zestárnete a budete senilní. Ne, dělám si srandu. Ne, vážně, my budeme ta příští generace, ti, kdo tento svět posunou dál. A pokud si nemyslíte, že to pro vás má smysl, pamatujte si, že klonování je možné a že to zahrnuje znovu si projít dětstvím a v tom případě budete chtít, aby vám naslouchali stejně jako mé generaci. Svět potřebuje příležitosti pro nové vůdce a nové myšlenky. Děti potřebují příležitosti vést a uspět. Jste na to připraveni? Protože problémy světa by se neměly v rodině lidstva dědit

Díky. (potlesk) Děkuji vám. Díky.