Zdá se, že se všichni potýkáme se zahlcením informacemi a přebytkem dat. Naštěstí by tento problém mohl mít jednoduché řešení ve větším používání našich očí. Znázornění informací tak, aby byly zřetelné důležité vzorce a spojitosti, jejichž přehledným vyobrazením získáme daleko vetší smysl nebo nějakou zajímavou zápletku, nebo prostor zacílit pouze na důležitou informaci. Mimo to, znázorněná data mohou vypadat i opravdu dobře.


Pojďme se podívat. Tohle je Miliardový diagram v dolarech a vznikl na základě mé nespokojenosti s tím, jak se o miliardách dolarů píše v tisku. Totiž, pokud nejsou v kontextu, postrádají smysl. 500 miliard za tohle potrubí. 20 miliard za tuhle válku. To nedává smysl, takže jediný způsob, jak tomu porozumět, je názorně a relativně. A tak jsem shromáždil spousty čísel z různých novinových zdrojů a pak upravil velikost čtverců podle těchto sum. A barvy zde představují učel, na který byly peníze určeny. Fialová je válčení, červená je útrata a zelená je zisk. A co můžete vidět na první pohled je, že začínáte mít úplně odlišný vztah k číslům. Doslova je vidíte. Ale hlavně začínáte vidět vzorce a spojitosti mezi čísly, která by jinak byla roztroušená pod mnoha novinovými titulky.


Dovolte mi poukázat na některé mé oblíbené. Zelený rámeček je zisk Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC). 780 miliard ročně. A tenhle malý pixel tady v rohu – 3 miliardy – to je jejich fond na změnu klimatu. Američané jsou velice stědří lidé. Přes 300 miliard ročně darují na charitu, v porovnání se sumou zahraniční pomoci, darované 17ti nejvyspělejšími průmyslovými zeměmi a činící 120 miliard. A samozřejmě, válka v Iráku, odhadovaná na 60 miliard v roce 2003. Teď se trochu prodražila. Afghánistán se vyšplhal až na 3000 miliard. Na celé věci je skvělé, že když máme takovou strukturu, můžeme do ní čísla i přidávat. Takže si můžeme vzít nějaké nové číslo... podívejme se na Africký dluh. Jak velkou část tohoto diagramu, myslíte, by zabral dluh Afriky západním zemím? Pojďme se podívat. Tady to máme. Afrika dluží 227 miliard. A současná finanční krize... kolik by ta mohla zabrat na diagramu? Kolik stála svět? Podívejme se na to. BUM! To myslím, že je příznačný zvuk pro tolik peněz. 11 900 miliard. Takže vyobrazením těchto informací jsme je převedli na krajinu, kterou můžeme zkoumat svýma očima. Vlastně je to ve skutečnosti mapa, informační mapa. A pokud se ztrácíte v informacích, informační mapa se celkem hodí.


Teď chci ukázat další krajinu. Představte si, jak by vypadala krajina sestavená ze strachů ve světě. Pojďme se podívat. Toto jsou hory z vrcholků a údolí, neboli časová osa globální paniky v médiích. (smích) Hned si to popíšeme. Ta výška tady, to bych chtěl zdůraznit, je intenzita daného strachu tak, jak ho popisují média. Dovolte mi to ukázat. Tohle je prasečí chřipka – růžová. Ptačí chřipka. SARS – nahnědlá zde. Pamatujete si na to ještě? Počítačový problém roku 2000. Hrozná katastrofa. Tyhle malé zelené kopečky jsou nárazy asteroidů. (smích) A tady v létě – smrtelné vosí bodnutí.


(smích)


Takže takhle vypadal náš strach v průběhu času podle médií. Ale co já rád dělám – jsem žurnalista – já rád nacházím skryté vzorce; rád si hraju na "datového" detektiva. A tady vidíme zajímavý a zvláštní vzorec, kterého si všimneme pouze ve vizualizaci. Dovolte mi to zvýraznit. Vidíte tuhle osu. To je krajina násilných videoher. Jak vidíte, je tam zvláštní, pravidelný vzorec pro tento údaj. Dva nárůsty ročně. Detailním pohledem zjistíme, že se tyto nárůsty objevují stejný měsíc každým rokem. Proč? No, v listopadu vycházejí vánoční videohry, a tam by se mohl objevit náhlý vzestup obav o jejich tématiku. Zato duben není zrovna plodný měsíc pro videohry. Proč duben? V dubnu 1999 se odehrál masakr na střední škole Columbine. a od té doby ten strach zůstává v paměti médií a ozývá se postupně v obecném podvědomí. Retrospektivy, výročí, soudní jednání, dokonce incidenty kopírující tuto střelbu. To všechno podporuje strach v denním životě. A ještě je tu další vzorec. Najdete ho? Vidíte tuhle mezeru? Tady ten propad, který ovlivnil všechny ostatní linie. Proč je tam ten pokles? Vidíte, kde to začíná? Září 2001, kdy jsme všichni měli velice reálný podnět k obavám.


Jako novinář pracuji už asi rok a stále slyším jednu větu pořád dokola, a to je: "Informace jsou novou ropou." Data jsou jakýsi všudypřítomný zdroj, který můžeme zpracovávat a poskytnout tak inovace a nové úhly pohledu. Je všude kolem a dá se těžit velice snadno. A tím pádem ta metafora není zrovna dobrá, zvlášť pokud žijete okolo Mexického zálivu, ale možná bych ji trochu poupravil a řekl bych, že informace jsou novou půdou. Protože pro mě je to úrodné, tvůrčí médium. Během let na internetu jsme zasadili obrovské množství informací a dat, zaléváme je sítěmi a spojením a obdělávají je neplacení pracovníci a vlády. Samozřejmě tady trochu přeháním tu metaforu, ale je to plodné médium, a zdá se, jako by vizualizace, informační grafy a znázornění dat opravdu byly květiny kvetoucí z tohoto média. Pokud se díváte přímo, je to jen spousta čísel a nespojitých faktů. Ale pokud si s tím ale pohrajete správným způsobem, mohou se objevit zajímavé věci a odkryjí se různé vzorce.


Dovolte mi ukázat tohle. Odhadli byste, co tato data říkají? Co roste dvakrát do roka, jednou o Velikonocích a pak dva týdny před Vánocemi, a má malinký vrchol každé pondělí a pak se to v létě srovná. Čekám na odpovědi. (Obecenstvo: Čokoláda.) David McCandless: Čokoláda. Možná si budete chtít dát trochu čokolády. Další tipy? (Obecenstvo: Nákupování.) DM: Nakupování. Jo, maloobchodní terapie by mohla pomoct. (Obecenstvo: Nemocenská.) DM: Nemocenská. Jo, určitě si budete chtít vzít volno. Podíváme se?


Počty rozchodů podle statusů na Facebooku. (smích) 


(potlesk)


Pro tuto informaci jsme Lee Byron a já prohledali 10 tis. statusů na Facebooku s výrazy "rozejít" a "rozešlí" a tak jsme našli tento vzorec. Lidé "zametají" před jarními prázdninami, (smích) v pondělí řeší následky nepovedených víkendů, a chtějí být přes léto volní. A samozřejmě den s nejmenším počtem: Štědrý den. Kdo by to udělal? Existuje ohromné množství dat, nepředstavitelné. Pokud ale kladete správné otázky, nebo postupujete správným způsobem, mohou se objevit zajímavé věci. 


Informace jsou krásné. Data jsou krásná. Přemýšlel jsem, jestli bych mohl udělat i svůj život tak krásný. Tohle je můj vizuální životopis. Nevím, jestli se mi to podařilo. Trochu hranaté. Barvy nejsou nic moc. Ale chtěl jsem tím něco sdělit. Začínal jsem jako programátor, pak jsem pracoval jako a spisovatel mnoho let, asi 20 let, v tisku, online a pak v reklamě, a až nedávno jsem se dal na grafiku. Nikdy jsem nebyl na grafické škole. Nestudoval jsem umění nebo něco podobného. Naučil jsem se to prostě tím, že jsem to dělal. A když jsem začal navrhovat, zjistil jsem o sobě zvláštní věc. Už jsem věděl, jak navrhovat, ale ne tak, že bych v tom nějak úžasně vynikal, spíš už jsem měl cit jak fungují mřížky a prostor a zarovnání a písmo. Jako by to, že jsem byl vystaven tolika médiím během let, ve mně zanechalo jakousi dřímající grafickou gramotnost. A v tom si nepřipadám nijak ojedinělý.


Myslím, že všichni, každý z nás je dnes poznamenaný informační grafikou. Proudí nám do očí skrz web, a všichni jsme tak trochu grafici a vyžadujeme vizuální podobu našich informací. Na vizuálních informacích je něco skoro kouzelného. Nevyžadují žádnou námahu; doslova do nás proudí. Pokud putujete hustou informační džunglí a narazíte na hezkou grafiku nebo pěknou vizualizaci, je to podobná úleva, jako byste narazili na palouček. Zajímal jsem se o tohle téma, a tak jsem se dostal k práci dánského fyzika jménem Tor Norretranders, který převedl datový tok našich smyslů do počítačové terminologie.


Tady to máme. Tohle jsou vaše smysly, co jimi projde každou vteřinu. Váš zrak je nejrychlejší. Stejná přenosová rychlost jako u počítačové sítě. Pak máme hmat, který je srovnatelný s rychlostí USB disku. Pak sluch a čich s výkonem pevného disku. A nakonec ubohá chuť, která se sotva vyrovná kapesní kalkulačce. A ten malý čtvereček tady v rohu, 0.7 procenta, to je to, co si ve skutečnosti uvědomujeme. Takže je mnoho vizuálního, spousta obrazů, které proudí k nám. Podvědomě. Lidské oko je ohromně citlivé na opakování ve změně barvy, tvaru a vzoru. To se oku líbí a oko to nazývá krásou. Je to jazyk oka. A pokud spojíte jazyk oka a jazyk mysli, který pracuje se slovy, čísly a koncepty, začnete mluvit dvěma jazyky najednou. Jeden podporuje druhý. Máte zrak a když ho spojíte s myšlenkou, tak to všechno, ty dva jazyky, začne spolupracovat.


Tento nový "jazyk" může změnit náš úhel pohledu. Položím vám jednoduchou otázku s jednoduchou odpovědí. Kdo má největší armádní rozpočet? Určitě Amerika, že? Ohromný. 609 miliard v roce 2008, vlastně 607. Tak velký, že by pohltil všechny ostatní armádní rozpočty světa. Mňam, mňam, mňam... Tady vidíte celkový dluh Afriky a schodek rozpočtu Velké Británie pro porovnání. Z toho byste mohli mít pocit, že Amerika je nějaké válečné monstrum a chce ovládnout svět svým obrovským průmyslově válečným komplexem. Ale je pravdou, že Amerika má největší armádní rozpočet? Je to neskutečně bohatá země. Je tak bohatá, že by se do ní vešly ekonomiky čtyř dalších průmyslově nejsilnějších zemí. Tak moc je bohatá. Takže její armádní rozpočet musí být enormní. Abychom byli fér a změnili perspektivu, musíme zahrnout ještě další údaj, a tím je HDP, neboli výdělek země. Kdo má největší rozpočet jako procento HDP? Pojďme se podívat. To znatelně mění obrázek. Jiné země, na které jste možná ani nepomysleli, se objevují a Amerika se propadá na osmou příčku.


Tohle můžeme provést i s vojáky. Kdo má nejvíce vojáků? Musí to být Čína. Jistě, 2,1 miliónů. Zase, bijící do očí jaký má Čína militantní režim a je připravena mobilizovat ohromnou sílu. Čína má ale obrovskou populaci. Takže provedeme to samé a vidíme radikální rozdíl. Čína je na 124. místě. Ve skutečnosti má maličkou armádu, když přihlédnete k jiným datům. To znamená, že absolutní čísla, jako armádní rozpočty, v propojeném světě nedávají úplný obrázek. Nejsou tak pravdivá, jak by mohla být.


Potřebujeme relativní čísla propojená s dalšími daty, abychom viděli větší obrázek, a to teprve povede ke změně našeho úhlu pohledu. Jak řekl učitel Hans Rosling – můj učitel – "Nechť informace změní nastavení vaší mysli." A pokud to dokáží, možná by mohly změnit i vaše chování.


Podívejte se na tohle. Já jsem trochu ujetý na zdravý životní styl. Rád beru doplňky stravy a chci být fit, ale pořád mám zmatek ohledně důkazů, že to funguje. Důkazy si stále protiřečí. Měl bych brát vitamin C? Měl bych jíst pšeničnou trávu? Tohle je vizualizace všech důkazů o nutričních doplňcích. Tomuhle typu diagramu se říká "závod balónů". Čím výše na obrázku, tím více důkazů je pro daný doplněk. Bubliny znázorňují popularitu podle počtu hledání na Googlu. Zde okamžitě vidíte vztah mezi účinností a popularitou, ale také vidíte, pokud odstupňujete důkazy, jakousi hranici doplňků, které za to stojí. Takže doplňky nad linkou stojí za povšimnutí za podmínek uvedených níže. A doplňky pod čarou asi nemá ani cenu zkoumat.


Tenhle obrázek představuje ohromné množství práce. Prošli jsme asi 1000 volně dostupných medicínských studií, bio-zdravotnické databáze, a setřídili a ohodnotili jsme je. Pro mě to bylo hrozně frustrující, protože jsem měl udělat 250 vizualizací pro svou knihu, a tímhle jsem strávil měsíc práce a měl jsem jen dvě stránky. To ale poukazuje na fakt, že vizualizované informace jako tyhle jsou formou komprimace vědomostí. Je to způsob, jak vtěsnat velké množství informací a porozumění na malé místo. Jakmile jste zpracovali a vyčistili data a máte je připravené, můžete dělat skvělé věci jako například toto.


Z tohohle jsem udělal interaktivní aplikaci, která může generovat data online – tohle je online vizualizace a já si můžu říct "Bezva." Takže se to přetváří samo. A pak si řeknu "Ukaž mi jen věci ovlivňující zdraví srdce." Teď to odfiltrujeme. Takže máme odfiltrované srdce, pokud je to to, co nás zajímá. Ale já si řeknu "Ne, ne. Nechci brát nic syntetického. Chci vidět jen rostliny a... jen byliny a rostliny. A mám všechny přírodní doplňky." Aplikace se upravuje sama podle dat. Všechna data jsou uložena na Google docs a z nich se diagram generuje. Ta data jsou živá; tenhle obrázak je živý a dá se ihned aktualizovat. Ukáže se nový důkaz a já jen změním řádek v tabulce. Bum! Obrázek se znovu přetváří. Je to super. Je to živé.


Ale může to jít ještě dál než jsou data a než jsou čísla. Já chci aplikovat informační vizualizace na myšlenky a koncepty. Tohle je vizualizace politického spektra v mém pokusu o pochopení jeho fungování a principu pronikání myšlenek z vlády do společnosti a kultury, do rodin, k jednotlivcům a do jejich víry – a zpět v cyklu. Mně se na tomhle obrázku líbí, že je postaven z koncepcí, zkoumá naše pohledy na svět a pomáhá nám, nebo alespoň mně, vidět, co si ostatní myslí a odkud pocházejí. Je to skvělé se na to takhle podívat.


Nejvíce zajímavé pro mě bylo během vytváření toho obrázku, že, když jsem ho vytvářel, zoufale jsem chtěl, aby tahle strana, levá strana, byla lepší než pravá. Protože jsem novinář, levicově smýšlející člověk, ale nešlo to, protože bych vytvořil nevyvážený, zkreslený diagram. Takže abych vytvořil celý obrázek, musel jsem brát ohled i na pravicový pohled na věc a současně jsem si uvědomil, což mě nepotěšilo, kolik takových pohledů mám já sám. To bylo opravdu otravné a nepříjemné zjištění. (smích) Ale ne zas tak moc, protože je to docela uklidňující vidět politické perspektivy místo toho, aby vám někdo nějakou nutil. V podstatě jste schopni vnímat rozdílné úhly pohledu radostněji, když je sami vidíte. Je dokonce zábava se jimi zabývat, protože je vidíte. To je pro mě vzrušující, vidět jak data mění mou perspektivu a moje myšlenkové pochody. Krásná, rozkošná data.


Takže na závěr jsem chtěl říct, že podle mého je design o řešení problémů a poskytování elegantních řešení. A informační design je o řešení informačních problémů. A zdá se, že máme mnoho informačních problémů v naší současné společnosti. Od přebytku a přesycení ke zhroucení důvěryhodnosti a spolehlivosti, skepticismu a nesrozumitelnosti, nebo dokonce nezáživnosti. Pro mě jsou informace až moc zajímavé. Mají jakousi magnetickou sílu, která mě přitahuje.


Zobrazování informací nám může dát velmi rychlé řešení takových problémů. I když informace je hrozná, její vizualizace může vypadat celkem dobře. A často si můžeme ujasnit nebo odpovědět na jednoduché otázky velmi rychle. Jako tahle, nedávný výbuch sopky na Islandu. Co produkovalo nejvíc oxidu uhličitého? Byla to letadla nebo sopka, letadla, co musela zůstat na zemi, nebo sopka? Můžeme se podívat. Koukneme na data a vidíme, jo, sopka vychrlila 150 000 tun; letadla na zemi by vyprodukovala 345 000, kdyby byla ve vzduchu. Takže v podstatě jsem měli první sopku čistící ovzuší.

(smích) (potlesk)

A to je krásné. Děkuji.