Můžeme být tedy optimističtí? No podle teze Miliardy nejchudších je: "Více jak jedna miliarda lidí byla uvězněna a přežívala v ekonomikách, které během posledních 40 let stagnovaly." a tak se oddělily od zbytku lidstva. A tak skutečná otázka, kterou se máme zabývat, není: "Můžeme být optimističtí?" Ale: "Jak můžeme této miliardě lidí dát věrohodnou naději?" To je podle mě nyní elementární výzva rozvoje.

Co vám nabídnu je recept, kombinace dvou sil, které změnily svět k lepšímu, to je aliance soucitu a osvícený vlastní zájem. Soucit proto, že miliarda lidí žijí ve společnostech, které nenabídly věrohodnou naději. To je lidská tragédie. Osvícený vlastní zájem, protože pokud tento ekonomický odklon bude pokračovat dalších 40 let, v kombinaci s globální společenskou integrací, stvoří to noční můru pro naše dět. Potřebujeme soucit, abychom se přiměli k akci, a osvícený vlastní zájem, abychom získali kritický nadhled. To je aliance, která změní svět.

Co to tedy znamená získat kritický nadhled o poskytování naděje pro miliardu nejchudších? Co ve skutečnosti můžeme dělat? Dobrá nápověda je přemýšlet: "Co jsme dělali naposled, kdy bohatý svět dostal kritický nadhled o rozvoji jiného světového regionu?" To nám poskytuje docela dobrý nápad, Ale musíte jít docela daleko do minulosti. Naposledy co bohatý svět kriticky uvažoval o rozvoji jiného regionu, byla doba 2. poloviny 40. let, Bohatý svět jste byli vy, Amerika, a region, který potřeboval být rozvinut, byl můj svět, Evropa. Poválečná Evropa.

Proč Amerika tak zvážněla? Nebyl to jen soucit s Evropou, který ovšem také hrál roli. Bylo to také to, že jste věděli, že musíte, protože v té době země po zemi ve Střední Evropě upadaly do sfér Východního bloku, a tak jste věděli, že nemáte na výběr. Evropa musela být vtažena do ekonomického rozvoje.

Takže co jste naposled udělali, když jste zvážněli? No ano, měli jste velký rozvojový program. Pěkně Vám za něj děkuji. To byl Marshallův plán; musíme ho provést znovu. Rozvojová pomoc je součástí řešení. Co dále jste dělali? No, roztrhali jste svoji obchodní politiku a otočili jste ji naruby. Před válkou Amerika byla vysoce protekcionistická. Po válce jste otevřely trhy pro Evropu, vtáhli jste Evropu do tehdejší globální ekonomiky, což byla vaše ekonomika, a institucionalizovali jste tuto liberalizaci obchodu díky založení Všeobecná dohody na clech a obchodu (GATT). Tedy naprostý obrat obchodní politiky.

Udělali jste něco dále? Ano: naprosto jste převrátili vaši bezpečnostní politiku. Před válkou vaše bezpečnostní politika byla izolacinistická. Po válce jste ji zrušili a poslali do Evropy na 100 000 armádních jednotek na celých 40 let. Tedy naprostý obrat bezpečnostní politiky. Co dále? Ano: zrušili jste Jedenáctý dodatek. národní suverenitu. Před válkou jste považovali národní suverenitu za tak svatou, že jste ani nebyli ochotní vstoupit do Ligy národů. Po válce jste založili Spojené národy, založili jste Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Založili jste MMF, podpořili jste Evropu k založení Evropského společenství. To vše byly systémy pro podporu vzájemného vládnutí. To všechno je pouze začátek efektivních politik: Rozvojová pomoc, obchod, bezpečnost a vládnutí. Samozřejmě že detaily těchto politik budou rozdílné, protože se jedná o jinou výzvu. Nejde o obnovu Evropy, ale o překonání odklonu, aby se miliarda nejchudších začala přibližovat ostatním. Je to snadnější nebo těžší? Potřebujeme být aspoň tak vážní jako jsme byli tehdy.

Teď vám řeknu pouze o jednom z těchto čtyř aspektů. Vyberu si ten, který se zdá být tím nejslabším, ten, který zní sladce a roztomile – vládnutí, společný systém pro podporu vládnutí – a já vám povím o jednom nápadu jak bychom mohli posílit vládnutí, a dokážu vám, jak je to nyní nesmírně důležité. Možnost, kterou prozkoumáme je ryzí základ pro optimismus pro miliardu nejchudších, a to je komoditní boom. Komoditní boomy pumpují neuvěřitelné množství peněz do mnoho, ale ne do všech, zemí miliardy nejchudších. Částečně díky tomu, protože komoditní ceny jsou vysoké, Ale to není vše. Dochází také k novým objevům nalezišť. Uganda právě našla u sebe ropu, jedná se o jedno z nejtragičtějších míst na světě; Ghana právě nalezla ropu; Guinea zplna využívá nových obrovských nalezišť železné rudy na svém území. Máme zde tedy značné množství nových nalezišť. Naproti tomu, jsou zde nové příjmy z těchto vývozů, které převyšují rozvojovou pomoc. Abych vám dal jenom jeden příklad: Angola samotná získává 50 miliard dolarů každý rok z příjmů z ropy. Celá rozvojová pomoc směřující do 60 zemí miliardy nejchudších minulý rok byla 34 miliard. Takže příjmy z komoditních boomů, které získávají země miliardy nejchudších, nemají obdoby. Optimismus je tedy na snadě.

Otázka je, jak jim to pomůže k rozvoji? Jedná se o obrovskou šanci pro transformační rozvoj. Bude ta šance zužitkována? Teď pro změnu trochu výzkumu, který jsem uskutečnil. po vydání knihy Miliarda nejchudších, je tedy novější. Zjišťoval jsem, jaký je vztah mezi vysokými cenami vyvážených komodit a růstem země vyvážející tyto komodity. Sledoval jsem vývoj na celém světě a do výzkumu jsem zařadil všechny země a zaměřil jsem se na období posledních 40 let, a zkoumal jsem vztah mezi nimi. V krátkém období – řekněme 5 až 7 let – je to skvělé. Ve skutečnosti je to naprosto supr: všechno jde nahoru. Dostanete hodně peněz díky zvýšenému exportu. to také vytáhne nahoru produkt. HDP tedy hodně zvroste – fantastické! To je krátké období. A co dlouhodobé období? Vraťte se po 15 letech zpátky. Krátké období je naprosto supr, ale dlouhodobé období je pěkný průšvih. V krátkém období jdete nahoru, ale většina zemí podle historie skončily mnohem hůř, než kdyby neprožily vůbec žádný boom. To není předpověď o vývoji cen komodit; je to předpověd následků, dlouhodobých následků, růstu díky zvýšeným cenám.

Co se tedy pokazí? Proč nastane toto "surovinové prokletí"? – jak je to často nazýváno. Znovu jsem to prozkoumal a jak se ukazuje kritický faktor je úroveň vládnutí, počáteční úroveň vládnutí, když nastane komoditní boom. Ve skutečnosti, pokud máte dost dobré vládnutí, nedojde k žádnému komoditnímu boomu. Jdete nahoru v krátkém období a potom jdete nahoru ještě více v dlouhodobém období. To je případ Norska, nejbohatší země Evropy. Dále i Austrálie, Kanady. Surovinové prokletí je omezeno pouze na země pod jistou úrovní vládnutí. Rostou stále v krátkém období. To je to, co ve skutečnosti pozoruji napříč zeměmi miliardy nejchudších. Jsou to nejlepší tempa růstu, jaká kdy měly. A otázkou je, jestli se krátké období udrží. A s ohledem na špatné vládnutí během posledních 40 let, můžeme konstatovat, že se neudrží. Jedná se o země jako Nigérie, které jsou na tom mnohem hůře, než kdyby žádnou ropu neměli.

Existuje tedy jistý práh, nad kterým se dostaví růst v dlouhodobém období a pod kterým se dostaví propad. Jenom abych otestoval tento práh, je to zhruba úroveň vládnutí v Portugalsku v polovině 80. let. Otázkou tedy je, jestli je miliarda nejchudších nad nebo pod tímto prahem? Od komoditních boomů v 70. letech došlo k jedné změně, a to je rozšíření demokracie. A tak jsem si myslel, že to je ta věc, která transformovala vládnutí v zemích miliardy nejchudších. Možná můžeme být více optimističtí díky rozšíření demokracie. A tak jsem zkoumal. Demokracie má výrazný efekt – a ve skutečnosti je nepříznivý. Demokracie způsobí ještě větší chaos během komoditních boomů než autokracie.

V tu chvíli jsem chtěl svého výzkumu zanechat, ale – (Smích) – jak se ukazuje, demokracie je trochu více komplikovaná. Existují dva rozdílné aspekty demokracie. Je tu jednak volební boj, který předurčuje, jak získáte moc, a dále je zde systém brzd a protiváh, které rozhoduje o tom, jak využíváte moc. Jak se ukazuje, předvolební boj, je ta věc, která kazí demokracii, zatímco silný systém brzd a protiváh kontrola moci dokáže zužitkovat komoditní boomy. Ta věc, kterou země miliardy nejchudších potřebují, je velice silný systém brzd a protiváh. Zatím je neměli. Dostali okamžitou demokracii během 90. let: volby bez systému brzd a protiváh.

Jak my můžeme pomoci zlepšit vládnutí a podpořit systém brzd a protiváh? Ve všech společnostech miliardy nejchudších jsou silné boje, které se snaží dosáhnout právě tohoto. Nejlehčí je jednoduchý návrh, aby existovaly jisté mezinárodní standardy, které by byli dobrovolné, ale které by zahrnovaly klíčové body rozhodování, od kterých je třeba postupovat, aby tyto komoditní příjmy mohly být zužitkovány. Víme , že tyto standarty fungují, protože již jeden máme. Jmenuje se Iniciativa pro transparentnost v těžebním průmyslu. Jedná se o velice jednoduchý nápad, aby vlády zveřejňovaly svým občanům, jaké příjmy vláda získává. Potom, co to bylo navrženo reformátoři v Nigérii toto přijali a publikovali vládní příjmy v novinách. Nigérijské tiskárny novin se rozjely na plné obrátky. Občané se chtěli dozvědět, jaké příjmy vláda získává co se týká rozpočtových příjmů.

Víme tedy, že to funguje. Co by mělo být obsahem těchto mezinárodních standartů? Nemůžu vám říct o všech, ale dám vám jeden příklad. Nejprve jde o to, jak těžit suroviny ze země – ekonomický proces těžení suroviny a přidávání aktiv k těmto surovinám na povrchu. A první krok v tomto procesu je prodávání práv na těžbu surovin. Víte, jak jsou práva na těžbu prodávána v tomto okamžiku? jak byla prodávána během posledních 40 let? Firma přiletí do dané země, udělá dohodu s ministrem a to je velice dobré pro firmu, a docela často to je dobré i pro ministra – (Smích) – ale není to vůbec dobré pro zemi samotnou. Existuje velice jednoduchý postup, který to může změnit, a to jsou verifikované aukce. Veřejná agentura s nejrozsáhlejšími zkušenostmi na světě je samozřejmě Ministerstvo financí, v tomto případě Britské ministerstvo. A ministerstvo financí se jednou rozhodlo prodat práva na třetí generaci mobilních telefonů tím, že zjistí jaká tato práva mají hodnotu. Zjistili, že mají hodnotu dvou miliard liber. Právě v čas, skupina ekonomů je kontaktovala a řekla: "Proč nezkusit aukci? Odhalí se tak skutečná hodnota." Díky aukci se cena zvýšila na 20 miliard liber. Pokud se britské ministerstvo financí sekne o desetinásobek, o kolik si myslíte, že se zmýlí ministerstvo Sierra Leone? (Smích). Když jsem to sdělil prezidentovi Sierra Leone, druhý den požádal Světovou banku o zaslání týmu, který by jim radil, jak provádět aukce.

Existuje dalších pět rozhodujících bodů; každý z nich potřebuje mezinárodní standart. Pokud bychom to zvládli, změnili bychom svět. Pomáhali bychom reformátorům v těchto společnostech, které se bojují o změnu. To je naše skromná role. Nemůžeme změnit tyto společnosti, ale můžeme pomoci těmto lidem v těchto společnostech, které bojují a obvykle prohrávají, protože šance jsou tak nastavené proti nim. Ale stále máme tyto pravidla. Když o tom popřemýšlíte, cena vyhlášení těchto mezinárodních pravidel je mizivá – či žádná. Proč pro Boha neexistují? Uvědomil jsem si, že důvod, proč neexistují je to, že dokud nemáme jistou masu informovaných občanů v našich vlastních společnostech, politikům plně postačí pouhá gesta. Pokud nemáme informovanou společnost, co politici činí, speciálně ve vztahu k Africe, jsou gesta: věci, které dobře vypadají, ale nefungují. A tak jsem si uvědomil, že co potřebujeme udělat, je vytvoření masy informovaných občanů.

To je důvod, proč jsem porušil kodex chování a jednání pro ekonoma a napsal jsem ekonomickou knížku, kterou si můžete přečíst na pláži. (Smích). Přesto musím říci,že proces komunikace pro mě není přirozený. To je důvod, proč jsem na tomto pódiu, ale to je alarmující. Vyrostl jsem v kultuře sebepřetvářky. Moje žena mi ukázala komentář na blogu o jedné z mých přednášek. a ten zněl: "Collier není charizmatický – (Smích). – ale jeho argumenty jsou přesvědčivé." (Smích). (Potlesk). Pokud souhlasíte s tímto pocitem, a pokud souhlasíte, že potřebujeme jistou masu informovaných občanů, uvědomíte si, že já vás potřebuji. Prosím, staňte se ambasadory. Děkuji vám.