Za posledních 10 let byly zaznamenány zajímavé vývojové trendy v evoluční biologii v neurokognitivní vědě, dětském rozvoji, výzkumu a mnoha dalších oblastech. Což vyzývá některé z mých dlouho držených zažitých názorů o lidské povaze a významu lidské cesty Ale ve vědě se objevuje nový způsob uvažování který je docela zajímavý a je vskutku výzvou pro tyto domněnky.

A spolu s tím instituce, které jsme vytvořili na těchto domněnkách, naše vzdělávací instituce, naše obchodní praktiky, naše řídící instituce atd. Dovolte mi vás vzít zpět na začátek 90.let do malé ospalé laboratoře v Parmě, Itálii. Vědci zkoumali mozek opice makak pod magnetickou rezonancí, zatímco se ta opice makak snažila rozlousknout ořech. Chtěli vidět, jak se budou rozsvěcovat neurony. Tak ta opice se snaží rozlousknout ořech, rozsvítí se neurony a jen šťastnou náhodou, a tak často věda vzniká, vešel do laboratoře člověk, nevím, jestli to bylo omylem.

Měl hlad a spatřil ty ořechy a jeden otevřel a snažil se jej rozlousknout. Opice byla úplně v šoku, protože – kdo to je ten narušitel v její laboratoři? Nehýbala se, jen zírala na toho člověka, jak se snaží rozlousknout ořech. Tak jak to udělal před pár vteřinami. Pak se vědci podívali na scanner magnetické rezonance mozku a rozsvěcovaly se přesně ty samé neurony, když pozorovala člověka, jak louská ořech, jako když jej ta opice předtím sama louskala. Vědci neměli ponětí, co mělo znamenat. Mysleli si, že se jim porouchal MRI přístroj.

Začali skenovat magnetickou rezonancí další primáty, zvláště šimpanze s neokortexem (šedá kůra mozková) velkým jako člověk. Pak se přesunuli k lidem a tomu, co znovu a znovu objevovali, se říká "zrcadlové neurony". A to znamená, že jsme podle všeho propojení. Někteří primáti, všichni lidé, máme podezření, že sloni, nejsme si jistí delfíny a psy, jsme teprve na začátku. Ale všichni lidé jsou propojeni zrcadlovými neurony, takže pokud vás pozoruji, váš vztek, vaši frustraci, váš pocit odmítnutí, vaši radost nebo cokoli jiného, a cítím, co děláte, rozsvítí se u mě ty samé neurony, jako bych to sám prožíval.

Tohle ale není tak moc neobvyklé. Všichni víme, že když někomu leze po ruce pavouk a já pozoruji, jak leze, dostanu nepříjemné mravenčení. Bereme to jako samozřejmost, ale jsme skutečně propojení abychom mohli prožívat něčí nesnáze, jako bychom je sami zažívali. Nicméně zrcadlové neurony jsou jen začátkem celé řady výzkumu probíhajícího v neuropsychologii a výzkumu mozku a dětského rozvoje. Napovídá to, že jsme ve skutečnosti propojeni ne pro agresivitu a násilí a vlastní zájem a prospěchářství Že jsme ve skutečnosti propojeni pro pospolitost, "náklonnost", jak by možná řekl John Bowlby, laskavost, přátelství, a že první sklon je sklon někam "patřit". Je to empatický sklon.

Co je to empatie (vcítění se)? Velmi komplikované. Když jsou malé děti v jeslích a jedno dítě začne plakat, ostatní děti na to odpoví také pláčem, aniž by věděly proč. Je to empatický pocit úzkosti, je v nich přirozeně zabudován. Okolo dvou a půl let věku začne dítě rozpoznávat samo sebe v zrcadle. V tu chvíli začnete pěstovat empatii jako kulturní jev. A pak, jakmile se batole dokáže identifikovat, pak ví, že pokud pozoruje někoho jiného, jak něco prožívá, ví, že pokud něco cítí, cítí to proto, že to prožívá někdo jiný. Jsou dvě oddělené bytosti. Sobectví, které jde ruku v ruce s empatickým rozvojem. Zvýší se sobectví, zvýší se rozvoj empatie. Okolo 8.roku života se dítě dovídá a narození a smrti.

Zjišťují, odkud přišli, že mají jen jeden jediný život, že život je křehký a zranitelný a že jednoho dne zemřou. To je začátek existenčního výletu. Protože když se dítě dozví o narození a smrti a že mají jen jeden jediný život, uvědomí si, jak je život křehký a zranitelný. Je velmi těžké být naživu na této planetě ať už jste člověk nebo liška procházející lesem. Takže když si dítě uvědomí, že život je křehký a zranitelný a že každý okamžik je vzácný a že má svou vlastní jedinečnou historii, umožní mu pak prožívat cizí nesnáze stejným způsobem.

Ten druhý člověk nebo bytost (může to být jiný tvor) má jeden jediný život, je těžké být naživu a vyhlídky nejsou vždy dobré. Když se zamyslíte nad tím, když jsme soucítili s další osobou nebo tvorem, je to vždy proto, že jsme cítili jejich boj. V empatii máme závan smrti i oslavu života. A svým soucitem ukazujeme solidaritu. Empatie je opak utopie. V nebi žádná empatie není, to vám garantuju, řeknu vám, než se tam dostanete. V nebi není žádná empatie, protože tam není smrtelnost. V utopii není žádná empatie, protože tam není žádné utrpení. Empatie tkví v uznání smrti a oslavě života v hledání se navzájem, abychom vzkvétali a byli. Je založena na naší křehkosti a nedokonalosti.

Takže když mluvíme o budování empatické civilizace, nemluvíme o utopii. Mluvíme o schopnosti lidí prokazovat solidaritu. Ne jen sobě navzájem, ale všem tvorům, kteří mají na této planetě jeden jediný život. Jsme Homo Empatikus, takže se ptám Víme, že se v průběhu dějin mění vědomí Způsob, jakým je náš mozek propojen dnes, není stejný jako způsob, jakým byl propojen mozek středověkého nevolníka. A jejich mozek by nebyl stejný jako propojení pračlověka/lovce před 30 000 lety. Takže otázka, kterou jsem si položil na začátku této studie před 6 lety, je: Jak se mění vědomí v průběhu historie?

Protože jsem si chtěl představit následující návrh. Je možné, že my, lidské bytosti, které jsou tak propojené pro empatickou úzkost, je možné, že bychom uměli rozšířit svou empatii na celou lidskou rasu jako na vzdálenou rodinu a na naše zvířata jako součást naší evoluční rodiny a na biosféru jako naši společnou komunitu? Jestli je možné si to představit, pak možná jsme schopni zachránit svůj druh a zachránit naši planetu. A když vám dnes řeknu, když je nemožné si to vůbec představit, nedokážu si představit, jak to zvládneme.

Empatie je neviditelná ruka. Empatie je to, co nám umožňuje sdílet citlivost s druhým, abychom se mohli družit ve větších sociálních útvarech. Empatizovat znamená civilizovat, civilizovat znamená empatizovat. V pralidských/loveckých společnostech se komunikace šířila jen místním kmene a křikem. Každý, kdo byl v jiných horách, byl "ten druhý cizí". Takže empatie se šířila jen krevními pouty. Když jsme přešli k velkým civilizacím se závlahovým zemědělstvím, písmo nám umožnilo rozšířit centrální nervový systém a zničit více času a prostoru a svést více lidí dohromady a diferenciace schopností a zvyšující se sobectví nevedly jen k teologickému vědomí, nýbrž se empatie nyní rozšířila do nové smyšlenky.

A tou je, že namísto spojování se se svou pokrevní linií, jsme se odcizili od kmene a začali se sdružovat na základě náboženských vazeb. Takže nová fikce Židé začali vnímat ostatní Židy jako svou vzdálenou rodinu a začali s Židy soucítit. Křesťané začali vnímat všechny ostatní křesťany jako vzdálenou rodinu a začali s křesťany soucítit. To samé muslimové. Když se dostaneme do 19.století, průmyslová revoluce a rozšiřujeme nyní trhy na větší území a vytváříme fikci s názvem "národní stát". A najednou začali vnímat Britové ostatní Brity jako svou vzdálenou rodinu. Němci začali vnímat ostatní Němce jako svou vzdálenou rodinu, Američany jako Američany Neexistovalo nic takového jako "Německo".

Neexistovalo nic takového jako "Francie". Jsou to smyšlenky, fikce. Ale dovolí nám rozšířit své rodiny, abychom mohli mít oddanost a identitu založené na nové komplexní energetické a komunikační revoluci, kterou máme a která ničí čas a prostor. Kdybychom ale přešli od empatie v pokrevních vazbách k empatii v náboženských sdruženích k empatii založené na národní identifikaci, je to opravdu velký krok si představit nové technologie, která nám umožňují spojit svou empatii k celé lidské rase v jediné biosféře? Z jakého důvodu bychom se zastavili tady u identifikace se s národním státem a měli pouze empatii založenou na ideologii nebo teologii nebo kmenovou empatii založenou na pokrevních vazbách?

Máme technologie, které nám dovolí rozšířit centrální nervový systém a přemýšlet vnitřně jako rodina, ne jen intelektuálně. Když zasáhlo zemětřesení Haiti a poté Chile, ale hlavně Haiti, během hodiny vyšly zprávy na Twitteru a během dvou hodin byly na youtube videa pořízená mobilem a během 3 hodin byla celá lidská rasa v empatickém objetí a přicházeli pomoci Haiti. Kdybychom byli, tak jak naznačovali osvícenští filosofové, materialističtí, sobečtí, prospěchářští, požitkářští nemohlo by to vysvětlovat odpověď na Haiti.

Zřejmě před 175 000 lety v riftovém údolí Afriky chodilo po trávě asi 10 000 anatomicky moderních lidských bytostí, našich předků. Genetikové nalezli databázi jedné ženy, je to základní databázové linie zřejmě byly její geny předány všem, kdo jste dnes v tomto sále, ostatní ženy nepřežily. A bude to ještě podivnější... Nalezli jediného muže, základní databázovou linii genetiky nazývají ho "Y chromozomový Adam" podle všeho velmi potentní chlapík jeho geny byly předány všem v tomto sále. Takže zprávy jsou následující: 6,8 miliardy lidí v různých stádiích vědomí, teologické, ideologické, psychologické, dramaturgické všichni navzájem bojujeme s druhým, který smýšlí jinak o světě.

A hádejte co? Všichni pocházíme ze dvou lidí. V bibli to je správně. Mohli bychom pocházet z mnoha, ale pointa je, že musíme začít myslet jako vzdálená rodina. Musíme rozšířit naše vnímání identity. Neztrácíme staré identity národa, náboženství ani našich pokrevních vazeb. Ale rozšiřujeme svou identitu, abychom mohli pohlížet na lidskou rasu jako na naše dočasné obyvatele. A ostatní tvory tady jako část své evoluční rodiny a biosféru jako naši komunitu.

Musíme přehodnotit lidský příběh. Pokud jsme opravdu Homo Empatikus, pak v sobě potřebujeme vzbudit tuto podstatu protože jestli z nás nevyjde a bude potlačena našimi rodiči, naším vzdělávacím systémem, našimi obchodními praktikami a vládou přijdou druhotné hnací síly narcismus, materialismus, násilí, agrese. Pokud můžeme mít globální debatu začněme u Britské královské společnosti pro umění (RSA) což zřejmě děláte. Abychom začali přehodnocovat lidskou povahu probudili empatickou pospolitost abychom mohli přehodnotit instituce a společnost a připravili půdu pro empatickou civilizaci.