Každá země na Zemi právě reformuje veřejné vzdělání
Existují pro to dva důvody
První je ekonomický
Lidé se snaží vypracovat způsob jak vzdělávat naše děti, aby našly své místo v ekonomikách 21. století
Jak to provedeme?
Přestože nedokážeme předvídat jak ekonomika bude vypadat na konci týdne jak nám dokázaly současné zmatky.
Jak to uděláte?
Druhé "ale" je kulturní
Každá země na Zemi se snaží přijít na to jak vzděláme naše děti tak, aby měly povědomí kulturní identity,
tak že jim budeme moci předat kulturní geny našich komunit.
Zatímco stále budou součástí procesu globalizace, jak to zmákneme?
Problém je v tom, že se snaží dosáhnout budoucnosti opakováním minulosti.
A cestou, kterou odcizují miliony dětí, které nevidí žádný smysl v chození do školy.
Když my jsme chodili do školy
byli jsme tam udržováni pohádkou, že když budeme tvrdě pracovat, bude se nám dařit
a získáme vysokoškolský titul, získáme také práci.
Naše děti tomu nevěří, a dělají dobře, mimochodem.
Je lepší mít titul, ale už to není záruka.
A zejména ne, pokud cesta k němu bagatelizuje většinu věcí
o kterých si myslíte, že jsou důležité
Někteří lidé říkají, že musíme zvýšit standardy, pokud to má být průlom
Víte...skutečně. Ano, měli bychom. Proč byste je snižovali?
Víte... Nenarazil jsem na argument, který by mě přesvědčil, že je snížili.
Ale zvýšit je, samozřejmě bychom je měli zvýšit.
Problém je, že současný systém vzdělání byl navržený a koncipovaný a strukturovaný pro jinou dobu.
Byl koncipovaný v intelektuální kultuře Osvícení,
a v ekonomických okolnostech Průmyslové revoluce.
Do poloviny devatenáctého století neexistoval systém veřejného vzdělávání
Ne tak docela, dostalo se vám vzdělání od Jezuitů, pokud jste měli peníze
Myslím veřejné vzdělávání placené z daní,
povinné pro každého a zdarma na místě dodání, to byla revoluční myšlenka.
A mnoho lidí se proti tomu ohrazovalo. Říkali, že to není možné
pro mnoho pouličních dětí pracující třídy – využívat veřejného vzdělání.
Jsou neschopní naučit se číst a psát a proč s tím ztrácíme čas?
Takže bylo postaveno před celou řadu předsudků o kapacitě sociálních struktur.
Bylo řízeno ekonomickým imperativem toho času,
ale správné fungování, to byl intelektuální model mysli,
což byl v podstatě Osvícený pohled inteligence.
Skutečná inteligence spočívala v této funkci pro jistý typ deduktivního zdůvodnění,
a vědomost původní Klasiky o čemž si nyní myslíme, že je akademická schopnost.
A toto je hluboko v genofondu veřejného vzdělávání.
Skutečně existují dva druhy lidí. Vysokoškoláci a ne-vysokoškoláci.
Chytří lidé a ne-chytří lidé.
A důsledek toho je, že mnoho geniálních lidí si myslí, že nejsou,
protože byli odsouzeni přesně tímto dělícím názorem.
Takže máme dva pilíře, ekonomický a intelektuální.
A podle mého názoru tento model způsobil chaos
v životech mnoha lidí.
A pro někoho to bylo skvělé -
existují lidé, kteří z toho nádherně profitují,
ale většina lidí ne.
Místo toho tím trpí.
Tohle je moderní epidemie, a je jak nevhodná tak smyšlená.
Tohle je mor ADHD. (hyperaktivita s poruchou pozornosti)
Tohle je mapa výskytu ADHD v Americe.
Nebo lékařských předpisů na ADHD.
Nepleťte se, nechci tím říct, že neexistuje taková věc jako porucha pozornost
Nejsem kvalifikován, abych říkal, že něco takového neexistuje.
Vím, že většina psychologů a pedagogů si myslí, že něco takového existuje.
- ale stále je to věc debaty.
Co vím jistě je, že to není epidemie.
Tyto děti dostávají léky tak rutinně jako nám trhali mandle.
A na stejném rozmarném základu a ze stejného důvodu lékařské módy.
Naše děti žijí v nejvíce stimulující periodě historie Země.
Jsou obléháni informacemi a jejich pozornost je rozdělena
každou platformou, počítači, iPhony, reklamami stovek televizních kanálů.
A my je trestáme za to, že jsou roztržité.
Z čeho? Nudných věcí. Ve škole, zejména
To mi přijde jako totálně nesvědomité
že výskyt ADHD roste paralelně s růstem standardizovaného testování.
A tyto děti berou Ritalin a Adderall a kdovíco ještě.
Často docela nebezpečné léky, aby byly soustředěné a klidné.
Ale podle tohoto, porucha pozornosti vzrůstá, když jedete na východ země.
Lidé začali ztrácet zájem v Oklahomě.
(smích)
Stěží dokáží normálně přemýšlet v Arkansasu.
A jakmile se dostanou do Washingtonu, jsou totálně ztracení.
(smích)
A já věřím, že pro to existují oddělené důvody.
Je to fiktivní epidemie.
Když nad tím přemýšlíte, umění – a neříkám, že pouze jenom umění,
Myslím, že to platí také pro fyziku a matematiku.
Ale říkám umění – zejména – protože právě oni jsou obětmi tohoto myšlení
Zejména.
Právě umění prezentuje myšlenku estetické zkušenosti.
Estetická zkušenost je okamžik, kdy vaše smysly fungují na maximum.
Když jste přítomní v současném okamžiku.
Když rezonujete vzrušením s věcí, kterou právě prožíváte.
Když jste absolutně živí.
Anestetiky vám uzavřou vaše smysly,
a umrtví vás ve vašem prožitku.
A to dělají právě tyto léky.
Provádíme naše děti vzděláním tím, že jim dáváme anestetiky.
A já myslím, že bychom měli dělat pravý opak. Neměli bychom je uspávat, měli bychom je probouzet,
probouzet to, co mají uvnitř sebe.
Ale model, který máme je toto.
Myslím si, že máme systém vzdělávání, který je vytvořen pro zájmy průmyslu.
a jeho obrázek. Dám vám pár příkladu.
Školy jsou organizovány jako výrobní linky.
Zvonění zvonku, oddělená oddělení,
specializovaná na oddělené předměty.
Stále vzděláváme děti v šaržích.
Víte, zavádíme je do systému podle věkových skupin. Proč to děláme?
Víte, proč existuje ten předsudek, že nejdůležitější věc, kterou děti mají společnou je jejich věk.
Víte, to je jako kdyby nejdůležitější věcí na dětech bylo datum jejich výroby.
No, znám děti, které jsou mnohem lepší než ostatní děti stejného věku v různých disciplínách.
Víte, nebo během různých částí dne,
nebo jsou lepší v menších skupinkách spíše než ve velkých, nebo někdy chtějí být samy.
Pokud vás zajímá model výuky, nezačínejte tímto výrobním systémem.
To je zejména o shodě. Více a více to je o tom,
že když se podíváte na růst standardizovaného testování a standardizovaných osnov.
A ono to je o standardizaci.
Jsem přesvědčen, že bychom měli jít přesně opačným směrem.
To je právě změna paradigmatů.
Existuje současná studie odlišného myšlení
- publikována před pár lety. Odlišné myšlení není to samé co kreativita.
Definuji kreativitu jako proces vytváření originálních myšlenek, které mají hodnotu.
Odlišné myšlení není synonymum, ale je to nezbytná základna pro kreativitu.
Je to schopnost vidět mnoho možných odpovědí na otázku.
Spoustu možných způsobů jak si vyložit otázku.
Myslet, jak to veřejně nazval Edward de Bono, laterálně.
Nemyslet v zajetých kolejích.
Vidět mnoho odpovědí, ne jenom jednu.
Vymyslel jsem na to test. Mám na mysli jeden, kterému říkám Příklad tresky, na který bycho se mohli lidí ptát:
Kolik možných využití vymyslíš pro kancelářskou sponku?
Následujíc běžné otázky.
Většinu lidí napadne 10 až 15.
Lidé, kteří v tom jsou dobří vymyslí až 200.
A dělají to tak, že řeknou. No, mohla by ta sponka být 200 stop vysoká a vyrobená z gumy?
Víte... jako by to musela být sponka jak ji známe, že Jime?
Test je tento. Dali je 1500 lidí v knize Breakpoint and Beyond.
A pokud byste získali body nad určitou úroveň,
znamenalo by to, že jste géniové odlišného myšlení.
Takže má otázka k vám je: jaké procento testovaných 1500 lidí
skončilo s označením génius odlišného myšlení?
Ještě vám o nich musím říct jednu věc.
Byly to děti ve školce... Takže, co myslíte?
Kolik procent na úrovni génia? – 80
80, OK? 98%
A teď si to vemte, byla to dlouhodobá studie.
Takže ty samé děti přezkoušeli o pět let později,
ve věku 8-10. Co myslíte? – 50?
Znovu je přezkoušeli o pět let později, ve věku 13-15-
Vidíte ten trend...
Vypráví nám to zajímavý příběh.
Protože byste si mohli představit, že půjdou opačně. Že jo?
Na začátku nejste moc dobří ale jak stárnete tak se zlepšujete.
Ale tohle nám ukazuje 2 věci. Jedna je, že všichni máme tuhle základnu
A druhá: Většinou se to zhoršuje.
Těm dětem se toho mnoho stalo jak dospívaly, mnoho.
Ale jedna z nejdůležitějších věcí, která se jim stala, o čemž jsem nyní přesvědčen, že byly vzdělány.
Strávily 10 let na škole, kde jim bylo vštipováno, že existuje pouze jedna odpověď, která je vzadu v knize, ale nedívejte se tam.
A neopisujte, protože to je podvod.
Mimo školu se to nazývá spolupráce ale ve škole.
To není proto že to tak učitelé chtějí, je to proto že se to tak děje.
Je to proto, že to je v genofondu vzdělání.
Musíme myslet jinak pokud jde o lidskou kapacitu.
Musíme se dostat přes tento starý koncept vysokoškolák, ne-vysokoškolák.
Abstraktní, teoretický, odborný a víte, co to je: Mýtus.
Zadruhé, musíme připustit, že nejlépe se učí ve skupinách
Že spolupráce je základ růstu.
Pokud rozebereme lidi a oddělíme je a odděleně je budeme soudit,
vytvoříme druh oddělení mezi nimi a jejich přirozeným studijním prostředím.
A za třetí, rozhodující je kultura našich institucí.
Zvyklosti institucí a míst, která zabírají.