"Ke kvalitnímu životu patří nejen teplá voda, ale také možnost pozorovat sýkorky a projít se přírodou. Cestami zanechávali lidé vlastně už od pravěku své stopy v krajině. Krajina byla stále víc protkávána stezkami, pěšinami, polními či lesními cestami, silnicemi... Cesty vedly i skalami, vodou, od jednoho lidského sídla k druhému. Jsou velmi staré cesty, které po staletí nezanikly, a po těch, které jsme už znovu neprošlapali, teď běhá zvěř. Některé cesty se tak vrátily zpátky přírodě. V dokumentu Ljuby Václavové se lze procházet i prodírat starými cestami s geologem a literátem Václavem Cílkem a sdílet hravý, imaginativní pohled s výtvarníkem Františkem Skálou. Cesty v přírodě se stávají stejně jako starobylá města či hrady historickou pamětí a naším současným bohatstvím".

"Při putování malebnou českou krajinou objevíme spousty cest lemovaných stromy. Aleje a stromořadí vysazovali naši předkové z různých důvodů. Proč lidé vlastně vkládali tolik energie do výsadby alejí a údržby stromů? A jsou dneska tyto aleje vůbec užitečné, nejsou přežitkem v dnešní moderní době? Vypravme se tedy s průvodcem Václavem Cilkem krajinou a odpovězme si pak sami na tyto otázky. Cestou se potkáme s fotografkou Hanou Rysovou, jejíž láskou je fotografování stromů, se zahradními architekty Markétou Veličkovou a Petrem Veličkou, s ekologem Jiřím Klimešem a s mnoha alejemi, které tvoří monumentální chodby se stromy, kvůli kterým stojí zato zdvihnout hlavu k nebi. Pořad natočila režisérka Ljuba Václavová s kameramanem Josefem Nekvasilem."

"Mnohé kameny mají památný význam, některé jsou mýtické, vyprávějí se o nich pověsti často spojené s čerty, jiné mají význam prehistorický, jsou to například menhíry, nebo jsou kameny, které pamatují bitvy, mordy či zázraky. Kameny jsou krásné, romantické a obohacují naši krajinu. Zatímco ve vlasteneckém 19. století byly centrem pozornosti návštěvníků středověké hrady, odkazující k hrdé, rytířské minulosti nebo romantické skalnatiny jako domácí nápodoba alpské krajiny, tak v posledních letech se přesouvá pozornost čím dál víc na památné stromy, kameny, kapličky a prehistorické objekty. Nacionální chápání krajiny se mění na chápání krajiny ekologické, harmonizující, mýtické. Průvodcem po zajímavých kamenných objektech bude geolog Václav Cílek, ředitelka Muzea v Mariánské Týnici Irena Bukačová a sochař Kurt Gebauer."

"Dnes žijeme jakoby na houpačce, na houpačce burzovní, ekonomické, klimatické, politické, u plynoucí řeky cítíme tep času, čas, který je delší než naše momentální starosti. Řeka Ohře je naše nejmíň známá řeka, krajina mezi Doupovskými horami a Krušnými horami není příliš zobrazována v našem umění. A tak se vypravme na cestu po této řece a pozorujme její proměny v různých ročních obdobích. Od lokte řeky, kde se tyčí středověký hrad Loket se starým městem, přes Kadaň, starodávné vesnice a mlýny, Nechranickou přehradu, Libochovice až do Litoměřic, kde se řeka vlévá do Labe. Uvidíme divokou krajinu, skalní útvary, lužní lesy i krajinu kolem elektrárny Tušimice a znehodnocenou půdu. Zažili jsme ničivé povodně a geolog Václav Cílek říká, že voda se nám přihlašuje tak, jako zlobivé dítě a úkolem nové doby bude najít nový, přátelský a vyvážený vztah k vodě."